Vôňa ženy

Citlivé, dojemné, příjemné. Neodolatelný Al Pacino v roli slepého plukovníka a ODonnellův nejlepší film. V podstatě celý film, jsem si snad každých 5 minut stále dokola v hlavě opakoval, jak je to krásný film. Proto mi nezbývá nic jiného, než uznale kývnout hlavou a ohodnotit tento skvost nejvýšším možným hodnocením. Kež by bylo takovýchto filmů víc. (18.01.2008)

Ve skutečnosti moc příjemný film s klasickým feelingem Hollywoodu 90. let. Naneštěstí celý ten příběh je tak moc patetický a sladkobolný, že to bylo trochu moc i na mě (a to já v tomhle ohledu snesu poměrně hodně). Vůně ženy kombinuje několik často využívaných schémat do jednoho jediného děje. Snaží se být klasickým srdcervoucím dramatem o sblížení postiženého a opatrujícího, školním příběhem chudý dobrák vs. bohatí floutci a vlastně i jakýmsi soudním dramatem o lidské morálce. Brest to poměrně šikovně zvládá ukočírovat dohromady, ale ta tíha sentimentu jednotlivých momentů je opravdu zdrcující. Výsledkem jsou pak někdy až téměř pitomé okamžiky (slepý řidič ve velké rychlosti zatáčí podle pokynu), které zas jindy vyvažuje působivost vztahu mezi hlavními postavami. Hezký film, který by ve vážnějším a ukočírovanějším provedení mohl být ještě lepší. 6/10 (27.05.2018)

Herecký koncert Maestra Pacina. Taký koncert, že ani zapredaná akadémia už nemohla konať inak a namiesto nekonečného dávania nominácií mu dali sošku. Pretože zahrať slepého lepšie ako hocijaký slepec, to je proste nadľudský výkon. Prvýkrát môžem povedať, že jeden herecký výkon ma zaujal viac ako samotný príbeh, samotný film, samotný dej. Proste mi stačilo pozerať len na Ala. Už len to bolo zážitkom. Pri vyslovovaní každého slova. (04.08.2021)

Váhala jsem mezi čtyřmi*, ale přesvědčil mě Pacino. Tohle je jen a pouze jeho film, všechno ostatní mu jen dělá křoví a každá vteřina jeho herectví je blaho největší. A má to jednu z nejkrásnějších scén tanga ve filmu vůbec. Příběh sice trochu ohraný, dost předvídatelný, ale co na tom, když tam Pacino tak řádí! Oskar naprosto zaslouženě doputoval do jeho rukou. (12.08.2010)

Stretnutie zatrpknutého cynika a mladíka, ktorý sa narodil „v dobe okrúhlych stolov“. Kým Slade vraví „svedomie je mŕtve“, zatiaľ sa Charlieho mladícky entuziazmus do neho vpíja, aby všetko vyvrcholilo v dobrom, aj keď trochu pátosom zaváňajúcom, závere. Al Pacinov slepec bol bravúrny a cynik je asi „od prírody“. Myslím, že na svete je mnoho podobných modelov a realita sa často zráža s ilúziou. Vznikajúce iskrenie patrí medzi korenie života a hlášky ako “IQ tykve“ dodávajú príbehu šťavu. Ja som bola spokojná. (24.08.2005)