Vôňa ženy

Bohužel opět až moc přímočarý příběh, kterému jednoduše nemohu věřit. V podstatě jde o střet dvou různých povah, spíše snad životních postojů i systémů. Ten Charlieho je obyčejný, známý a vůbec nijak zvlášť zajímavý. Zato svět plukovníka Franka Sladea nás musí od začátku ohromit svou rozlehlostí, obsahem i hloubkem, neboť tento slepý veterán je vskutku kultivovanou, šarmantní a značně tajemnou osobou, která se však těžko vzdá toho, čemu ráda navykla. Brzy nás napadne, o co tady asi tak půjde a jakpak to všechno hezky dopadne. Obě tyto osobnosti se navzájem doplní, pomohou si vyřešit své problémy (V případě školních problémů Charlieho je to obsahově hodně ubohé. Neříkám, že Al Pacinův výstup v aule školy nebyl efektní, avšak to, co následovalo, reakce přítomných a celé vyústění sráží film alespoň o dvě kategorie dolů.) a rozejdou se obohaceny a vyrovnány. Proč? Proč z tak zajímavého tématu udělat až takhle sentimentální kousek? Proč musí být absolutně skvělý herecký výkon Al Pacina zasazen do tak nevěrohodného prostředí? Teď jsem opravdu zvědav na originál! - Po zhlédnutí absolutně odzbrojující italské verze mám chuť ještě jednu hvězdičku odebrat. (26.12.2004)

"Hoo-hah!" Opravdu geniální výkon Al Pacina, za který byl po zásluze konečně odměněn. Nebýt Pacina, tak ten film bude poloviční, možná ani ne. Myslím, že by se patřilo dopsat za drama i komedie, protože já se náramně bavil. Jako jedinou výtku k tomuto filmu mám, že byl možná až příliš dlouhý, určitě by se dalo něco vyškrtnout. 9/10 (05.01.2014)

Pokud je člověk ve stresu, a chce se uklidnit, sáhne po nějaké bylince, nebo čaji. Já si pouštím Vůni ženy. Pokud má někdo zánět uší, či jiné problémy se sluchem, zajde na ušní. Já si pouštím hudbu Thomase Newmana. Pokud někdo trpí problémy se zrakem, zajde na oční. Já si pustím herecký koncert Al Pacina a mé problémy jsou vyřešeny. Lituji přátelé, ale těžko se mi popisuje film, který se slovy dost dobře popsat nedá. Neumím popsat lásku, duši či jinou abstrakci. Mohu snad jen říci, že Vůně ženy je více, než film. Je to nejkrásnější druh umění, které toho vypoví o životě a přátelství více, než kterékoliv jiné dílo. A na závěr bych se chtěl pochlubit, že jsem se po druhé narodil, protože během této scény jsem zemřel blahem. 100%. (06.06.2009)

Existuje kategorie filmů, která v první řadě člověka donutí vrátit se ke dříve hodnoceným titulům, změnit na ně pohled a opravit počet hvězdiček jim přisouzených. V případě Vůně ženy jsem nejdřív shlédl italský originál a přisoudil mu čtyři silné hvězdičky, po nynějším shlédnutí amerického remaku musím přidat pátou hvězdičku a u Brestova filmu nemůžu jít víc než na tři. Což o to, snímek je to pořád dobrý, jenže v té konfrontaci člověk pochopí, co to znamená umytý, vyžehlený a navoněný komerční titul proti syrovému uměleckému dílu, které se neohlíží na úspěch u nejširší divácké obce a podřizuje se především tvůrčím záměrům scénáristy a režiséra. Al Pacino svého plukovníka hraje skvěle, jenže Vittorio Gassman v italské verzi svého kapitána Fausta nehraje, on jím prostě je. A je jím proto, že mu scénář nepředepisuje patetické kecy, předvídatelné sentimentální chování a žvásty. Gassmanův důstojník autenticky nenávidí, závidí, ponižuje, touží a miluje, jeho americký protějšek se pohybuje v rámci přeslazeného scénáře, který se mění v závěrečné půlhodině v typicky hollywoodský kýč. Pistole v americké verzi je jen rekvizita, která slouží k efektní scéně, kde divák spolu s Al Pacinovým společníkem počítá, za jak dlouho rozebranou zbraň dá slepý důstojník dohromady, k několika dialogům a ke zdánlivě vyhrocené scéně, kde už divák dopředu ví, že musí v duchu očekávání publika dopadnout dobře. V italské verzi je to skutečná zbraň, která může kdykoliv ublížit a zabít. Italský kapitán chlastá a kupuje si děvky, jeho americký protějšek o tom maximálně mluví a zmůže se na pár vulgarismů. U amerického filmu se vlastně divák nemusí bát ani o plukovníka, ani o studenta Charlieho, protože je jasné, že vše se nakonec musí v dobré obrátit. Ten rozdíl mezi evropským a americkým pojetím dramatu je zkrátka drastický. Celkový dojem: 65 %. (18.08.2009)

Fakt hodne mily prekvapeni, protoze jsem cekal jen nejaky prumerny drama se skvelym Pacinem, jelikoz Brest nepatri mezi rezisery, ktery by meli naky vyborny filmy, ale nakonec jsem videl po vsech strankach vyborny film. Samozrejme to je vsechno o dokonalym Alovi, kterej predvadi skutecne jeden ze svejch nejlepsich vykonu, za kterej absolutne po pravu dostal oskara (jen nechapu, jakto, ze nekdo, jako je Pacino, ma jen jednoho). Jeho kreace slepyho valecnyho veterana je fakt dokonala, trocku mi pripomnel postavu Jacka Nicholsona z Lepší už to nebude, taky takovej parchant, kterej se umi zachovat fer. Navic i O'Donnel se snazi, predvadi taky uzasnej vykon, a dobre Alovi nahrava. Dej filmu sice nepatri mezi nejpromakanejsi, jde si az prilis primocare za vcelku jasnym koncem, ale vubec mi to nevadilo, navic film svizne ubihal (cemuz pomohla i super hudba) a ja se za ty dve a pul hodiny vubec nenudil. Navic, i kdyz to je drama, tak minimalne pulka filmu je ladena spis do komedie, ale ne nic prehnaneho, obcas naka hlaska, semtam naka scena a vsechno to hezky pasuje. Mozna, ze zaver byl trochu prehnanej (dorazila me ta zenska), ale me hodnoceni to nijak nezmenilo. Asi nejlepsi Brestuv film. (06.10.2005)