Vôňa ženy

Whooooooo aaaaaaaaaaa! Neznám předlohu a upřímně řečeno mě to ani moc neštve. Nedokážu si totiž představit, kdo by dokázal zahrát víc odzbojujícího slepce než Al Pacino. Jasně, hodně těžko byste hledali film, kde Pacino není fenomenální, ale tohle je něco. Člověk má pocit, že tou rolí žije, že to snad ani není role. Občas si u nějakýho filmu o herci řeknu: "Jo, tohle zahrál skvěle," ale tady mi během celýho filmu nic podobnýho hlavou neproblesklo. Proč? Protože mě ani jednou za celou dobu nenapadlo, že je to hrané. Od chvíle, kdy jsem film pustila až do závěrečných titulků jsem se cítila vtažená do světa slepého plukovníka Franka Sladea, kde se hranice filmu rozplynuly. Hlavně díky tomu a krásné taneční scéně dávám pět hvězdiček, i když by si ten film za mizernej patriotickej závěr asi zasloužil jednu srazit. Na světě jsou dva druhy lidí: Ti, kteří se rozhodnou čelit následkům, a ti, kteří se skryjí. Skrýt se je lepší. (09.10.2007)

Jedna hvězdička utopená v závěrečném sentimentálním patosu. I když zbytečný sentiment provází celý film. I ve scénách, kdy Al Pacino řekne vše svýma slepeckýma očima, dojímá doslova na povel. Pokud jste viděli film s dabingem (znám verzi s puritánsky přiškrceným Vladimírem Dlouhým), z Pacinova hereckého výkonu nemáte skoro nic. (03.07.2007)

Scénář: Bo Goldman .. Je mi jedno jestli se někomu zdá (nebo dokonce je) příběh (ne)věrohodný a konec slabý nebo kdovíjaký.. Pro mně rozhodně není. ___ Působivý snímek, na němž mne poutalo něco nepopsatelného už od začátku a okamžitě po prvním zhlédnutí jsem si jej zamiloval! Výborný scénář, režie a herecké výkony jsou už jen třešnička na celkově výtečně silném a propracovaném dramatu. (05.05.2005)

Původní verzi jsem neviděl a upřímně si myslím, že tuto novější asi (alespoň u mne) již nic nepřekoná. K nevidomému Al Pacinovi coby válečnému veteránovi, (který díky své povaze každého od sebe odhání a nikdo jej nechce ošetřovat) je přiveden studentík O'Donell. Ten studuje na univerzitě ale jelikož nedisponuje tučným kontem jako papínkové jeho spolužáků, přijme nabídku od rodini veterána - dělat za přivýdělek mu občasnou společnost či doprovod. Mezi oběma se tak postupně začne vyvíjet přátelství. Opatrovníkovi je pozvolna jasné proč chce plukovník do New Yorku a podaří se mu změnit jeho názor na svoji současnou a další existenci. Sílu nabírající Al Pacino pak začne ze svého opatrovníka z ušlápnutého studenta pozvolna tvořit muže. Závěr byl obravdu brilantní. Další film, kde se klaním umění Al Pacina. Nutno vidět. * * * * * (13.01.2012)

Existuje kategorie filmů, která v první řadě člověka donutí vrátit se ke dříve hodnoceným titulům, změnit na ně pohled a opravit počet hvězdiček jim přisouzených. V případě Vůně ženy jsem nejdřív shlédl italský originál a přisoudil mu čtyři silné hvězdičky, po nynějším shlédnutí amerického remaku musím přidat pátou hvězdičku a u Brestova filmu nemůžu jít víc než na tři. Což o to, snímek je to pořád dobrý, jenže v té konfrontaci člověk pochopí, co to znamená umytý, vyžehlený a navoněný komerční titul proti syrovému uměleckému dílu, které se neohlíží na úspěch u nejširší divácké obce a podřizuje se především tvůrčím záměrům scénáristy a režiséra. Al Pacino svého plukovníka hraje skvěle, jenže Vittorio Gassman v italské verzi svého kapitána Fausta nehraje, on jím prostě je. A je jím proto, že mu scénář nepředepisuje patetické kecy, předvídatelné sentimentální chování a žvásty. Gassmanův důstojník autenticky nenávidí, závidí, ponižuje, touží a miluje, jeho americký protějšek se pohybuje v rámci přeslazeného scénáře, který se mění v závěrečné půlhodině v typicky hollywoodský kýč. Pistole v americké verzi je jen rekvizita, která slouží k efektní scéně, kde divák spolu s Al Pacinovým společníkem počítá, za jak dlouho rozebranou zbraň dá slepý důstojník dohromady, k několika dialogům a ke zdánlivě vyhrocené scéně, kde už divák dopředu ví, že musí v duchu očekávání publika dopadnout dobře. V italské verzi je to skutečná zbraň, která může kdykoliv ublížit a zabít. Italský kapitán chlastá a kupuje si děvky, jeho americký protějšek o tom maximálně mluví a zmůže se na pár vulgarismů. U amerického filmu se vlastně divák nemusí bát ani o plukovníka, ani o studenta Charlieho, protože je jasné, že vše se nakonec musí v dobré obrátit. Ten rozdíl mezi evropským a americkým pojetím dramatu je zkrátka drastický. Celkový dojem: 65 %. (18.08.2009)