Vôňa ženy

Citlivé, dojemné, příjemné. Neodolatelný Al Pacino v roli slepého plukovníka a ODonnellův nejlepší film. V podstatě celý film, jsem si snad každých 5 minut stále dokola v hlavě opakoval, jak je to krásný film. Proto mi nezbývá nic jiného, než uznale kývnout hlavou a ohodnotit tento skvost nejvýšším možným hodnocením. Kež by bylo takovýchto filmů víc. (18.01.2008)

Jedna hvězdička utopená v závěrečném sentimentálním patosu. I když zbytečný sentiment provází celý film. I ve scénách, kdy Al Pacino řekne vše svýma slepeckýma očima, dojímá doslova na povel. Pokud jste viděli film s dabingem (znám verzi s puritánsky přiškrceným Vladimírem Dlouhým), z Pacinova hereckého výkonu nemáte skoro nic. (03.07.2007)

Tak tento snímek mě dost minul. Pravda nenudil jsem se, ale na můj vkus je ve Vůni ženy až nestravitelná dávka patosu. Je ironií, že Al Pacino, po tolika skvělých (tj. charismatických a nezapomenutelných) rolích dostal tu nejvděčnější cenu právě za tenhle cajdák. Pravda, když jste slavný a hrajete postavu s libovolným handikepem (slepota, autismums), máte sošku napůl v kapse. Když ještě rozhlásíte, jak jste s těmi lidmi stýkal a několik měsíců trénoval, ukápne z nejednoho oka člena poroty slzička dojetí. Tohle na ně platí. Nevím, ale jestli by hraní a jeho posuzování mělo být o tom. Ale to je věc vkusu. Na ten můj vkus je Vůně ženy, na to o jakém rebelovi je, konformní a až moc hladí po směru srsti. Scénáristicky je film nezajímavý, režijně tuctový a to co svým charismatem dodá Al Pacino spolehlivě odbourá krajně nesympatická postava Chrise O ´Donnela. (02.04.2013)

Al Pacino platí za veleuznávanou legendu amerického filmu. Právem patří mezi poslední ikony důchodcovského věku (stejně jako Hoffman nebo Nicholson). Málokdy šlápne vedle a v případě Scent of a Woman se mu naskytla vděčná role zahořklého cynika bez energie, který odevzdal leccos armádě (včetně vlastního zraku) a rozhodl se skoncovat se životem. Naskytne se mu ale příležitost si ještě jednou pořádně zařádit a to v doprovodu mladého studenta Charlieho, najatého jako opatrovníka na víkend. Cesta do New Yorku ale nekončí plánovanou sebevraždou, ba naopak. Za znovunalezení smyslu i krásy života vděčí plukovník Slade právě Charliemu.. Remake lepšího italského filmu je i přes své kvality bohužel viditelně vykonstruovaný. A ač je Pacino vynikající (i když v jiných rolích byl o fous „lepší“), ani on nezabrání zbytečnému moralizování i přepálené délce (s těmi má Brest potíže častěji – takový Joe Black trvá úmorných 178 minut). Ve finále je to tak přes všechny klady i zápory zejména jeho vyhořelý plukovník za zenitem, který si zasluhuje tu největší pozornost. 70% (05.10.2009)

Napriek pozvoľnému tempu a neprimeranej dĺžke som bol počas celej doby premietania presvedčený, že sledujem ďalší päťhviezdičkový film. Výkon Al Pacina bol jednoducho ohromujúci. Lenže potom prišlo záverečných 20 minút a počnúc akademickým tribunálom, cez Sladeov prejav, až k úplnému záveru to už bola iba strmá cesta nadol. Aj v tej lepšej časti boli zreteľné hollywoodske nešváry, ale pri troche dobrej vôle ich bolo možné prehliadnuť. Záver bol však neprehliadnuteľný, neodpustiteľný a rozšírenú alergiu na Američanov a ich filmy vysvetľujúci. Škoda, budem si musieť na ďalší päťkový film ešte chvíľu počkať. (16.08.2010)