Údolí slz

Vojnové filmy sú ohrozený druh a podžáner „tankistické filmy“ sú viac než vzácnosť. Slzavé údolie napriek historickému pozadiu patrí do tejto kategórie maximálne z polovice, k tomu je seriál kvalitou po všetkých stránkach prekonaný Libanonom. Produkčnou úrovňou samozrejme nemožno od Údolia sĺž čakať druhý Fury, počítačové efekty sú skôr ako z lepšieho dokumentárneho filmu, strih občas na úrovni príležitostného užívateľa Sony Vegas, výprava jednoduchá a tomu sa podriaďuje aj dej a akcia, ktoré dostatočne nevykresľujú rozsah bojov na Golanských. Takže žiadne aspoň približné zasadenie seriálu do historických udalostí sa nekoná, je to len rada čiastočne previazaných dejových liniek niekde v prostredí Jomkipurskej vojny, kde niekde na vŕšku trojica izraelských tankov páli po sýrskych digitálnych tankoch (to ale predstavuje asi tak celkovo 40 min. seriálu, zvyšok sú dialógy, "cestovanie", prestrelky atď.). O perly typu Sýrčania sa netrafia na 20 m nie je núdza, ale ešte horšie je, že väčšina Izraelcov sa tu chová ako totálni kreténi. Dejovo by postačilo 6-8 epizód. (05.04.2023)

Izraelská televizní tvorba má v poměru ke své velikosti ve světě výsadní postavení a opakovaně dokazuje, že umí přicházet s neotřelými nápady a novými formáty, které poté přebírají ostatní. Údolím slz vstoupila na půdu válečného žánru, kde by vzhledem k výjimečnému postavení, jaké v Izraeli armáda má, mohla být víc než doma. Čekal jsem něco, co mě uzemní, dostal jsem něco, co mě znejistilo. Seriál má status nejdražšího projektu izraelské televize a vskutku je to i podívaná, kde štáb dokáže rozpohybovat několik desítek tanků a simulovat tak velkou tankovou bitvu - největší střetnutí tankových vojsk od druhé světové války. Těžiště ale pro filmaře představovaly intimní příběhy několika účastníků války. Místo abych se nechal pohltit příběhem, postupně se začaly vkrádat protivné otázky. Sledujeme osazenstvo pevnosti, které pasivně čeká skryté za pytli písku a vyzbrojené ručními zbraněmi, až nepřítel vyhodí do vzduchu vchod. To vážně základna nemá žádné kulomety a těžké zbraně, kterými by obránci mohli klást odpor? Velitel základny nezná její schéma a tím i únikovou trasu. Zpravodajský důstojník se nezabývá likvidací tajných materiálů a nezachraňuje šifrovací klíče. Má jiný úkol - opatruje svého domácího mazlíčka, ježka jménem Oříšek, a následujících několik dílů sledujeme, jak obtížně Oříšek uniká z pevnosti, skáče ze skály, je něžně nesen nočním pochodem územím nepřítele, podstupuje krvavý bojový střet a prochází minovým polem. Tak si říkám, jestli sovětští vojáci při ústupových bojích z obklíčení také nosili v krabici své kočičky a morčátka. Místy mi prostě děj přišel poněkud uhozený. Jiná situace: pěší jednotka se uchýlí do bunkru na temeni hory, ze kterého by teoreticky šlo kontrolovat široké okolí, ten ale nemá střílny ani pozorovací stanoviště, takže vojáci musí vybíhat do deště dělostřeleckých granátů, aby zjistili, co se kolem nich děje. Nevím, jsem amatér, ale přijde mi to absurdní. Ona i naivita a neschopnost arabské strany zachází někdy do extrémů. Ale abych jen nehanil, pořád zbývá spoustu poctivě odvedené práce a nakonec se přece jen kloním ke čtvrté hvězdičce. Celkový dojem: 70 %. Snad jen dodatek, Izrael vždycky interpretoval svůj konflikt s arabskými sousedy jako souboj Davida s Goliášem, realita byla taková, že Izrael představoval průnik moderního euroamerického světa do území, které spadá do kategorie rozvojové. V taktice i strategii, ale i vojenskoprůmyslovém komplexu měl vždycky převahu, nehledě na vlastnictví jaderných zbraní. (03.01.2021)

Velmi zajímavě a realisticky pojatý válečný seriál z období jomkipurské války, chlapi v tanku s depresemi, nesnášenlivostí, a nedostatkem nábojů... Seriál má několik hlavních postav, jejichž osudy sledujete, a je to skutečně napínavé. Nicméně musím zůstat trochu zklamaný z toho, že rozhodující události války jsou pojaty zkratkovitě, případně vynechány úplně (tedy ofenzíva k Damašku, do Egypta), kromě titulu Kočáry pouště, nemáme v češtině dodnes jedinou pořádnou knihu na téma, která by věci vylíčila pravdivě, a řekla nám jak se stalo, že po pár prvních dnech vítězství Egypta, Sýrie, dokázal Izrael kartu obrátit (já právé zákulisní důvody znám, ale dodnes je nikdo naplnou hubu neřekne, respektive nenapíše, hanba, akorát budu obviněn z antisemitismu, kdybych to napsal, což je vážně směšné, když Izraeli fandím, jediný normální stát v oblasti). Seriál se soustředil na syrskou frontu proti tomu nic nemám, a ačkoliv dovede navodit tísnivou, válečnou, depresivní atmosféru plnou strachu, nejistoty, přiblížit osobní život hrdinů, tak je neuspokojivý nejen závěr, ale i kvalita posledních dílů, navíc někdy zcela zbytečně upadá tempo a dochází k prostojům, které nemají odůvodnění. (19.12.2020)

Válka spadající do hipísácké doby a taky tak podaná, i když ve válce hraje doba jen nepatrnou roli, před námi se odvíjí velmi napínavý thriller, jehož smyslem není ukázat zbraně, střelbu a tanky, ale nutí herce ze sebe vydat všechen strach, touhu přežít, obětavou lásku k druhému a potřebu odpuštění, za věčné přítomnosti smrti, jež celou dobu svírá všechny včetně diváka ve svém objetí, které je kruté a milosrdné zároveň. (29.06.2021)

Na místní poměry je tu vidět i snaha o jakousi nestrannost, což se v případě Izraele zvláště cení. Nechybí mnoho patosu, zejména v druhé polovině. Tankové a bitevní scény jsou slušné, naopak ta osobní dramata jsou spíš směšná. Syřani nejsou líčeni jako bezbožná zvířata což je pokrok. Začátek seriálu vidím na plný počet, pak bych tedy intenzivně stříhal, spousta scén neúměrně dlouhých. Celkově tedy bohužel jen 65% (13.01.2022)