Le Calendrier

Nápaditá variace na sérii Hellraiser, jen namísto pekelné kostky tu coby magický předmět figuruje pekelný adventní kalendář. Není vůbec podobný těm papírovým z Lidlu nebo Tesca, je dřevěný, krásně retro, mluví německy a prokazuje majiteli jisté nadstandardní služby. Jen nezapomeňte, že v magii, lhostejno zda bílé či černé, není nic zadarmo, takže naše milá paraplegička by si měla dobře rozmyslet, jestli do tohohle pochybného holportu půjde. A mimomochodem jak už se křečovité obsazování zástupců všemožných menšin stalo v posledních letech směšným ba otravným klišé, tak v tomhle případě to absolutně neplatí, skvělý příběh, skvělá hlavní představitelka (v reálu samozřejmě chodící) a když necháte mozek běžet jen zhruba na půl výkonu, čeká vás možná hodně příjemný divácký zážitek. (24.06.2023)

Děvče na vozíku dostane od své kamarádky adventní kalednář, který, jak se brzy ukáže, nabízí své majitelce netušené možnosti. Ale jen za určitých podmínek. A protože je kalendář z Německa, na dodržování pravidel si zatraceně potrpí. Pokud čekáte horor plný lekaček, mrazivých momentů a krvavých orgií, tak budete zklamaní. Přísně vzato pokud nepočítám pár momentek s kalendářním démonem, nic moc žánrového tady nenajdete. Z mého pohledu jde především o sledování vlivu adventního kalendáře na hlavní hrdinku, která s každým dalším okénkem víc a víc blbne. A touto optikou film v pohodě obstojí. Jo, troška napětí by tu neškodila a démon by si také zasloužil lepší nástupy, ale člověk nemůže mít všechno. Navíc negativa tu úplně v pohodě vyvážila skvělá Eugénie Derouand. Nic moc jsem nečekal, takže jsem víc než jen spokojen. 80% (26.06.2023)

Adventní kalendář byl jeden z posledních letošních hororů, který měl šanci prorazit, ale bohužel i ten se zařadí jen k těm průměrnějším kouskům. V zahraničí je film však docela chválený, ale hádám spíš proto, že se jedná především o drama s lehkými hororovými prvky a to mají lidé většinou rádi. Příběh o atraktivní dívce na vozíčku, která od kamarádky dostane antický adventní kalendář, kde každý den musí jíst čokoládku a překvapení, které se zjeví bude pár lidí stát život. Námět je fajn a kdyby byli tvůrci hravější, odvážnější a odvázanější, tak z toho mohl být bratříček Nezvratného osudu, ale ani jedna vražda mě zde nezaujala, atmosféra ani napětí se zde téměř nevyskytuje a jediné, co z hororové stránky může potěšit je slušná maska démona, který se však moc často nezjevuje. Ten zbytek totiž za moc nestál. Škoda, tady se Francie držela hodně při zemi, chvílemi se film i docela táhne, ale díky originálnímu námětu a pár zajímavým scénám to k zahození vyloženě není. Příběh 3/5, Akce 1/5, Humor 0/5, Násilí 2/5, Zábavnost 3/5 Hudba 2/5, Vizuál 3/5, Atmosféra 2/5, Napětí 2/5, Emoce 1/5, Herci 3/5. 5/10. (23.12.2021)

Tak trochu faustovské téma, něco z The Jack in the Box, Vládce prokletých přání a dalších snímků s deníky, co plní přání, a voodoo, akorát vždy platí jedno, že za všechno se platí. Eva je na vozíčku a záhy zjistí, že by prostřednictvím tajemného kalendáře mohla zase chodit. Stačí jen obětovat pár, no pár, docela dost lidí - blízkých, známých i cizích. Škoda, že většina masakrů je mimo kameru, třeba dotáhnout vanu do konce by za to stálo. Takže jen náznaky a spousta krve, OK, vše vyváží atmosféra. Tak ne. Celý film se táhne jako nudle, měl jsem pocit, že se dívám tři hodiny. Za tu utahanost víc jak dvě hvězdy rozhodně nedám a vícekrát se na to nepodívám. (31.07.2023)

No jo, no, tak začnu zápory, ať je mám z krku. 1) Příběh je notně neoriginální, protože jde o několikerou variaci na snímky, které jsem už viděl. 2) Nemám Francouze v oblibě. 3) V noci půjdu na záchod, aniž bych se ozbrojil a rozsvítil ve všech místnostech. 4) Nemám psa a má kočka by mě sejmula během okamžiku, a ještě by to narafičila jako nehodu při hře. No, to by bylo asi tak všechno, pokud nepočítám fakt, že nešlo o žádný velký nápor na mozkovnu. Přes všechny výše zmíněné zápory mě ale film překvapivě bavil a francouzští tvůrci mě mile překvapili absencí všech feministických, BLMáckých a celoabecedně kapitálkovních úliteb dnešnímu celosvětovému, politicko- korektnímu kurzu. A tak se místo různých přistěhovalců a muchlujících se spermoňů konečně dostalo i na nás. Na kriply. Pravda, hlavní hrdinka to jen hrála, ale hrála to přesvědčivě, navíc to i přes přibývající kruhy pod očima nebyla žádná ohyzda, takže jsem jí mohl po celou dobu fandit a po delším čase jsem zase rád viděl někoho z cenobitů. Byla to taková připomínka celé řady hororů na dané téma lehce líznutá Hellraiserem a Sofiinou volbou, která na mě fungovala tak, že jsem se sice necítil být patřičně vybubán, ale za celou dobu jsem ani na moment nepolevil v pozornosti, a to už je co říct. / Poučení: To by jeden neřekl, co všechno se dá rozchodit. (28.10.2023)