Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Luboš FišerHrajú:
Ilona Svobodová, Josef Vinklář, Karel Heřmánek, Ferdinand Krůta, Miriam Kantorková, Jan Hrušínský, Renáta Doleželová, Josef Žluťák Hrubý, Miluše Zoubková (viac)Obsahy(1)
Ani dcera nedokáže přemluvit Josefa Vinkláře, aby se zbavil své alkoholové vášně. Komorní psychologické drama o mladičké dívce, která se rozhodne vyhledat svého otce, jehož jméno i adresu zná jen ze zasílaných alimentů. Po rozpačitém shledání záhy pochopí, že otec, pracující na geologickém průzkumu, je těžký alkoholik, reagující tak na svůj zbabraný život. Stroze vyprávěný, komorně pojatý a černobíle natočený příběh se odehrává uprostřed zasněžených pustin a spoléhá na vynikající, oduševnělé herecké výkony. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (80)
Neobyčejně dobře zvládnuté! Vláčil věděl o čem točí. Když nějací posraní mravokárci nebo nedej bože abstinenti se začnou v tomto problému vrtat, vždy to dopadne špatně. Vláčil vše zvládnul na výbornou, Ilona je úplně skvělá a přitom měla prd jaké zkušenosti. Vinkláře netřeba chválit, on snad špatně hrát ani neuměl. Konec tomu všemu nasazuje velmi realistickou korunu, tzn. nic se s tím dělat nedá, člověk se odsoudil již dávno umřít v osamění. ()
Hadí jed je ten typ filmu, ktorý stojí na výkone hlavného predstaviteľa. V našej bývalej čs kinematografii máme pre úlohy alkoholikov perfektné typy. Menšík, Kňažko, alebo Vinklář. Je to dané samozrejme ich hereckým majstrovstvom:). Hadí jed rozpráva príbeh muža, ktorý dostáva poslednú šancu na návrat do normálneho života a my diváci sme tak do konca v napätí, či sa mu to podarí. Vláčil používa na prvý pohľad lacné klišé typu nepravdepodobný milostný vzťah outsidera, lenže aj ten tu má svoje miesto a o postave nám veľa povie. Ďalší neprávom zabudnutý hodnotný český film, ktorý sotva pozná nejaký programový televízny riaditeľ. Našťastie došlo v tomto smere k náprave. Bez príkras melodrámy, avšak až tak depresívne na mňa film nepôsobil. ()
Ve Vláčilově tvorbě spíše nenápadný film, který je třeba chápat v kontextu jeho vzniku. Pak černobílé kouzlení kamerou, strohá komornost a bezútěšné téma působí jako nesporný přínos. Rovněž jde asi o Vláčilův nejpřístupnější snímek, který si zakládá na jednoduchosti a skoro i nedějovosti, přesnosti dialogů a mimických reakcí. Jde o herecký film, v němž ústřední čtveřice bere dech svými výkony, jimž suverénně vévodí Vinklářovo ztvárnění alibistického, ale přesto neodpuzujícího hrdiny a výtečně soustředěný výkon Ilony Svobodové, která dokáže vyjádřit i to nejjemnější hnutí v tváři. ()
"Nebyla by tady nějaká láhev od mlíka? - Což o to. Lahví je tady dost, ale že by byly zrovna od mlíka..." František Vláčil zpracoval téma (jemu samotnému dost blízké) způsobem, ze kterého vskutku mrazí. Pro mě osobně je tohle asi nejlepší role Josefa Vinkláře. Ilona Svobodová v roli jeho dcery si mě svou počáteční naivitou dokázala získat a na rozdíl od většiny jejích dalších rolí, mi tady vůbec nelezla na nervy. Ferdinand Krůta a Karel Heřmánek byli neméně skvělí... "Kdyby každej nešťastnej člověk měl chlastat jako von, tak se to notorákama jenom hemží." ()
Šustí to tak hlasitě, že ke mně žádné komorní drama nedoléhá. Na Vinklářův koncert se těšila, i na Heřmánka a ostatní, ale v tak tristních podmínkách to prostě vůbec nevyzní. Od plynutí děje odchlíplé tezovité dialogy, redundantní a doslovné, šémátka, kazí veškerý dojem, nedovolí nechat se vtáhnout, zaujmout. Škoda. *~ ()
Galéria (14)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Miroslav Jirsa
Zaujímavosti (8)
- Při natáčení byl poprvé v českém filmu použit pro ruční kameru systém steadicam (kamera připevněná na těle kameramana). (sator)
- Fotografie ve filmu nafotil výtvarník a fotograf Miroslav Jirsa (*18. 5. 1945). (sator)
- Televizor v maringotce je Tesla 4157AB Daria, vyráběný v letech 1978/79 Teslou Orava n. p. (sator)
Reklama