Dým bramborové natě

„Jste přece sám?“ – „Tak nějak.“ Na film jsem se chystal a těšil už dlouho, avšak stále vyčkával na to správné naladění. Moje očekávání nakonec nebyla úplně naplněna, což mě trochu mrzí, ale zklamaný rozhodně nejsem, jde totiž bezpochyby o velmi kvalitní film. Jediný problém vidím v nevyrovnanosti snímku, a jak tak čtu v komentářích ostatních, došlo k ní zřejmě právě při převodu z knižní předlohy, kterou se Vláčil nechal inspirovat, do filmové podoby. Já čekal podstatně depresivnější, možná i bezvýchodnější, ale zároveň nostalgičtější film (více hrdinových vzpomínek, přemítání). Vůbec jsem netušil, že samotná kniha taková není. Dým bramborové natě totiž není drama v pravém slova smyslu, má sice mnoho vážných a silných emočních scén (podpořené skvělou Liškovou hudbou), ale na druhou stranu také úsměvných („Tak tady už jsme skončili, ano?“) či černohumorných pasáží (všechny Meluzínovy rozhovory s hrobařem pana Lohninského). Film každopádně stojí na hereckém koncertu Rudolfa Hrušínského (jednom z jeho nejlepších), kterému zdatně sekunduje Věra Galatíková. Doktorovi, který přichází na vesnici, v jejímž okolí zřejmě vyrůstal, a je ihned obklopený neprostupným oblakem nedůvěry, nechápavosti a odmítání (zvýrazněné jeho typem povolání), divák začne okamžitě fandit, přestože ani jemu se postava příliš neotevře (a tak je to správně). Vůbec je místní obyvatelstvo velmi svérázně vylíčeno (už jen to fotbalové hřiště přímo vedle hřbitova). Nechybí ani to hlubší zamyšlení se, které přichází hlavně ve chvílích, kdy si doktor přehrává v hlavě rozhovory se ženou. A jaký má film začátek, takový má i konec, tedy v sanitce a otevřený. Celkově hodnotím silnými 4* a k snímku se rád časem vrátím. „Má to smysl se vracet?“ – „Má. Máme-li k čemu.“ – „A k čemu se vracíš ty?“ – „K sobě.“ (09.01.2014)

Klasický český film od Františka Vláčila s opět výborným Rudolfem Hrušínským a řadou další dobrých herců...Film se zaměřuje na stáří a lidské vztahy jednoho staršího doktora,který se rozhodl pracovat na vesnici...Postupem času se stává u lidí oblíbeným a na konci musí řešit nejtěžší problém-smrt jedné z jeho pacientek,která porodila dítě...Skvělý a srdceryvný film,který na konci nutí skoro až k slzám... (16.10.2005)

Moje další setkání s režisérem Vláčilem dopadlo tentokrát podstatně divácky přijatelněji asi i z titulu toho, že byť i tady se jedná o hutný psychologický drama, tak z mýho pohledu je to srozumitelný film a hlavně samozřejmě film který opět táhne aura génia Hrušínského. V mnoha komentářích se tu objevuje názor, že on nemusel nic hrát u něj stačilo jenom to, že se v tom filmu vyskytoval a už to ho povyšovalo o level dál. Platí to i v tomto případě, ale tady mi ani tak nepřekážel ten Vláčilův specifický styl vyprávění a hlavně musím říct, že na filmovou normalizační šeď let sedmdesátých tohle patří tohle k tomu nejlepšímu co v té době vzniklo. Třeba už jenom z titulu toho, že v celým filmu v žádným dialogu nezazní ani jednou jedinej soudruh a to je na tu dobu co říct. A jenom tak mimochodem je to jenom můj dojem nebo ve scéně kdy Hrušínský rozjímá na hřbitově a má tam ten rozhovor s hrobníkem v podání Lohniského který si v jednom dialogu posteskne, že už do země moc nepohřbívá, protože dneska se hodně spaluje, tak se jedná o nepokrytý odkaz na Spalovače mrtvol? No kdo ví každopádně tentokrát jsem byl spokojen film mi víceméně dal to co jsem od něj čekal a můžu mu tak bez problému udělit pohodových 75% (21.01.2024)

Těžce nedotažený film, kterému bych rád dal více hvězd ale nemohu. Je v něm příliš mnoho neuzavřeného, nevyřčeného a pár skvělých záběrů (blikající majáček se stožáry vysokého napětí v pozadí) a velmi dobrých hereckých výkonů (Hrušinský) to nezachrání. Navíc mi přijde, že emigrace je zde vykrelesena přesně tak, jak režim v té době chtěl. Zlá manželka tlačící svého neambiciozního muže na post/y zaručující cestování za hranice, se ukáže jako proradná bestie s klidným srdcem řešící svou touhu po západě opuštěním hl. postavy. Zhrzený manžel po této zradě vědomě a s klidným srdcem "odchází" na jih Čech - svého rodiště - aby tam našel klid a smíření. Z místa primáře v Praze není vykopnut, ale z vlastní vůle ho opouští. Pardon, ale to neberu:-) Právě téma emigrace, jeho důsledky a smíření s touto skutečností jsou přesně ta témata, o kterých tento film měl být...Bohužel cenzura či autocenzura autorů tuto klíčovou linii příběhu asi nenechala rozvinout a kvůli tomu film emigraci vylíčil přesně tak, jak režim potřeboval. Nechci aby tento komentář byl brán jako obžaloba nebo kritika autorů v době, kdy si může "kopnout" každý...ale jen o konstatování názoru, který u mne jednoznačně podporuje přesvědčení, že tento film svou kvalitou i zmíněným emigračním poselstvím nepatří do špičky české kinematografie (jak zde pár lidí píše). Tam patří jiné Vláčilovy filmy...např. Údolí včel nebo Markéta Lazarová. (30.12.2008)

Bohumil Říha nebyl žádný spisovatelský velikán, a režisér Vláčil evidentně musel vybírat z toho, co na jedné straně mohlo sítem bolševické cenzury projít, a současně nebylo beznadějně pitomé. Výsledkem je dost povrchní látka mistrovsky zrežírovaná a dobře zahraná. Příběh by dostal závažný rozměr až tehdy, kdyby vyslovil i to, o čem Říha mluvit nechtěl a neuměl a Vláčil nesměl. --- Na filmu je nejsmutnější vědomí, že představuje to nejlepší, co mistři Vláčil, Hrušínský a spol. směli v těch časech vytvořit. A tak ta šedivost a zamlklost celého filmu paradoxně přece jen vypovídá o oné hrozné, šedivé a zamlklé, době. (20.09.2010)