Zítra se bude tančit všude

Snímek režiséra Vladimíra Vlčka z pro československou kinematografii kritického roku 1952. Pomineme-li absolutní znesvěcení folklóru, v celkovém vyznění jde o jeden z nejstupidnějších filmů československé historie, který je plný úsečných a nevěrohodných dialogů, nefunkční kamery a toporných herců, kteří prázdné věty scénáře citují s permanentním úsměvem na tváři, který nezmizí ani v momentech, kde řeší poměrně bolestná duševní trable. Některé scény vyvolávají záchvaty smíchu, u jiných se divák naopak zase červená trapností a studem. Přesvědčivost je nulová, a to jak v dílčích okamžicích, tak v celkovém kontextu. O otevřené propagandě snad netřeba mluvit, To byl teda fakt ohavný film. (18.09.2009)

Tenhle film jsem poprvé viděla jako malá holka, a to se mi kupodivu líbil (napínavé, dobře to dopadne...). Pak někdy v 90. letech v televizi: to jsem přemýšlela, jestli to má nebo nemá být parodie (samozřejmě nemá). Nedávno jsem si koupila DVD v Levných knihách a v jistých záchvatech masochismu si ho (po kouskách) pouštím. Přitom si skládám různé verze komentáře a až teď, při závěrečných titulkách, mám konečně sesumírovanou tu správnou myšlenku: Jaké štěstí, že naše vítězné vlajky rudé nevyletěly na stožáry světa! (16.04.2011)

A třeba mě ukamenujte, já při tom filmu brečel dojetím i smutkem. Byl to nádherný sen vytvořit po letech válečných hrůz svět, v němž si všichni budou přáteli, bratry, soudruhy, svět, který už nikdy nepozná válečné ničení a v němž bude mít každý možnost seberealizace. Sen o novém člověku, kterého vytvoří nová společnost, společnost bez společenských rozdílů, v níž nebude hrát roli majetek, ale skutečná hodnota tvůrčí lidské práce. Kdyby to bylo tak jednoduché... ale to je na dlouhé rozbory. Samozřejmě, jistá šablona zde sehrávala svou roli, ale tehdejší tvůrci skutečně v tu lepší budoucnost, kterou budovali naši dědové a otcové, pevně věřili. Film se odehrává v době mezi třemi Světovými festivaly mládeže a studentstva. Může dnes někdo něco mít proti tomu, aby se mladí lidé všech ras a národů takhle setkávali a ukázali, co dovedou? "Z národů ač jsme různých..." Nádherná idea. Závěrečný tanec, v němž se mladí vzdávají lákadlům dolarů, to je přesně to, co i dnes cítím jako své vlastní. A konečně - kam se ztratil krásný český a moravský folklór, dědictví naší minulosti. Z toho je mi taky hodně smutno. (04.12.2014)

Asi žádné slovo nevystihne hloupost a demencii tohoto filmu. Chci poděkovat filmařům, že se drželi zpátky a do kinoverze nedali ony vystřižené scény, protože ty už překročily i tu pomyslnou hranici únosnosti. Naopak v dnešní době však tyto scény působí nejzajímavěji. Co v nich tedy najdeme? Za 1.:Tvrzení že Ruda (nejcharismatičtější postava filmu) je fašista, protože odešel na západ. Za 2.: Tvrzení, že Rudova vize budoucnosti se rovná dopadu jaderné bomby (???). Za 3.: Tancování před Pepíkem. Za 4.: Příjezd podobizny Klémy. A na závěr scéna s Rudou, který riskuje život, když přejde zpátky na východ, aby zachránil svého nejlepšího kamaráda, který však nejen že s ním nejde, ale ještě zařídí jeho dopadení. Opravdu smutná scéna. Co se týče samotného filmu, tak ten je lépe natočen, než Vlčkova pozdější Rudá hniloba, ale jsou tu 2 postavy, jejichž výstupy jsem pravidelně přetáčel. Je to Joker Nesvatba a ta zasraná valaška, díky které mi málem praskly uši. Jednu hvězdičku ale dát musim, a to za ten překrásný poválečný Berlín, to se opravdu hned tak nevidí. Jinak je to sračka toho nejstalinitičtějšího kalibru a nikomu to nedoporučuji. (14.03.2010)

Cekal jsem trochu jiny film, ale z hlediska obrazu doby se jedna o velmi hodnotny snimek. Dobovy folklor, ktery mi i na svou dobu prijde strojeny a naivni. Zahranicni navstevy v Berline mi prijdou neprirozene a cele to je takove usmevne. Myslim, ze film divaci nebrali vazne ani v tech padesatych letech. Z hercu urcite zaujme Adamira. (07.12.2020)