Advent

Z nepočetné tvorby Vladimíra Vlčka, neblaze proslulého dvěma "zásadníma" agitkama své doby, mě již nedávno zaujal film Komedianti (1953), který sice také měl tak trochu budovatelsky závěr, ale jinak oplýval dobře vykřeslenou historickou atmosférou, uměleckými kvality i slušně vystupňovaným napětím. ADVENT jenom potvrzuje, že Vlček rozhodně nebyl špatným režisérem. V přírodě moravských luhů a hájů, tedy v prostředí bez jakéhokoliv politického dosahu, se odehrává pozoruhodné baladické drama o lidech a lidských vlastnostech, příběh o neštěstí, zlomyslnosti i statečnosti. Film, který sílou svého příběhu, i přes veškerou archaičnost, úspěšně promluví i do duše současného diváka, protože poutavě vypovídá téma životu kolem nás. Osobitou atmosféru podtrhuje krásný barevný obraz, již zmíněné příroda, mnohokrát zasahující do lidských osudů a mluvení v kouzelném nářečí. Zaujali mě i herecké výkony dvou hlavních, alespoň pro mne ne moc známých představitelů a epizodní role kultovního Jaroslava Vojty. 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (24.02.2018)

Snímek, který se absolutně vymyká veškerému standardu 50. let. Tohle že bylo natočeno v padesátých letech?! Neuvěřitelné. Po blábolech Zítra se bude tančit všude a Rudá záře nad Kladnem natočil Vladimír Vlček drama, které by si zasloužilo mnohem větší pozornost, než je mu dnes věnováno. Jen škoda, že to nebylo točeno na černobílý materiál, zážitek by byl mnohem intenzivnější. P.S.: Marie Vášová nahání strach. (20.12.2009)

Když ptáčka lapají, sladce mu zpívají...vše zavinila krátká filmová role pana Lackoviče, který stihl udělat dítě a pak si ho našla smrt v lese. Zanechává po sobě opuštěnou ženu s malým kloučkem, který jako každý normální kluk hledá kamaráda a přítele na hraní. V bláhové naději ,Františka, jeho maminka nachází útěchu u starého vdovce, kde se však za žádnou cenu nemůže setkat s chápajícím mužem pro sebe a kamarádem pro svého syna. Navíc, když na statku žije další žena, která si myslí na vdovcův majetek, nejspíš i na jeho lásku a cítí veliké nebezpečí ze strany nové partnerky vdovce. Režisér Vladimír Vlček svým příběhem velmi citlivě ukázal nebezpečí takové vztahu, který nakonec končí osvobození Františky a Metoděje z velkého utrpení. (05.09.2016)

Život to byl opravdu tvrdý, žádné radosti jen samá dřina a strasti. Tak to bylo každý den. Rozina byla opravdu pěkně zlá a pomstichtivá bestie. Sedlák Jura byla taky vzorem všech cností. Takže si oba dva takový skon zasloužili. Upřímně, přála jsem jim to. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Malý Metúdek mi strašně připomínal malého tomáše Holého. Oba vda měli stejný úsměv. (24.07.2012)

Poprvé viděno před takovými osmi lety v TV, podruhé opět v TV těsně před Vánocemi 2009 a obeznámený s ostatními díly tohoto režiséra. V kontextu Vlčkovy tvorby bezkonkurenčně nejlepší snímek, ovšem kdyby to natočil nějaký lepší režisér, výsledek by byl jistě ještě lepší. Takhle totiž ze silného námětu zůstává jen pár dobrých scén, přičemž vrchol filmu přijde už někde v polovině a závěr je natočen dost mizerně. Herci se dost perou s nářečím, někteří lépe, jiní hůře, reálie se (mému národopisem nepříliš postiženém oku) podařilo zachytit vcelku slušně (tak tlusté krajíce chleba s tvarohem se nevidí) a Vlček si neodpustil ani jeho oblíbené lidovky, které má v každém filmu (kromě toho posledního). Jen by mě zajímalo, jestli se krajky náhodou nepaličkují a ne pletou ručně... (21.05.2008)