Posadnutosť

(1001) Viscontiho filmy jsou zcela mimo mne, pro mě jeho styl zestárl natolik, že už je na dnešek neaplikovatelný. Nicméně Posedlost se mi ze všech jeho filmů, co jsem zatím viděla, sledovala nejlépe. Nejspíš to bude tím, že neorealistický žánr ho spojuje s dobou a problém tak nějak progresivně, v tom je tento film "současný". A osobní poznámka, opravdu nemám ráda, když jsou ve filmech zabíjeni nevinní. (03.03.2012)

Nečetl jsem Cainovu literární předlohu Pošťák zvoní vždycky dvakrát, ale přesto mám pocit, jako by stejnojmenný film s Jackem Nicholsonem a Jessicou Langovou byl o dost lepší. Pravda ale je, že Visconti se Cainovou knihou inspiroval jen volně. Vášeň dvou mladých lidí, zaměněná za lásku, přerůstající v posedlost, zoufalé odmítání a vyhrožování, to nemůže přinést nic dobrého, jak ostatně dokazuje tragické finále, k němuž vše neodvratně směřuje. To vše v neorealistickém hávu. Možná chvílemi poněkud rozvleké, ale rozhodně ne nudné. (28.10.2006)

Tento film bol natočený na motívy knihy Jamesa M. Caina z roku 1934 Poštár vždy zvoní dvakrát. Dej tejto knihy o milostnom trojuholníku sa stal hitom medzi režisérmi nakoľko v roku 1939 natočili Francúzi pod názvom knihy, potom Taliani v roku 1943 ako Posadnutosť (nezískali práva a tak si z knihy zobrali len zápletku), v roku 1946 a 1981 Američania pod názvom Poštár vždy zvoní dvakrát. Talianska verzia nám podáva fascinujúci pohľad na fašistické Taliansko a život ľudí pod vládou Mussoliniho. Film bol natočený v roku 1943 a bol zakázaný, do kín sa dostal až po vojne. Neočakávajte od tohto filmu, ktorý bol vyrobený v dobe 2. svetovej vojny, že to bude nejaká konkrétna štúdia života počas vojny v Taliansku. Ale poukazuje na pouličné scény, životný štýl, znepokojúco odhaľuje chudobu vplyvom vojny, kriminalitu ale aj veľmi odvážne je znázorňovaná sexualita ale aj náznaky homosexuality. (19.04.2016)

Jak pravil Otokar Březina: "I v ženách jsou démoni, kteří je ovládnou ve chvílích lásky. Jsou ženy, které pro chvíli opojení, jež netrvá ani část vteřiny, kterou jim dáví člověk ani ne příliš silný, zapomenou na čest a povinnost a na všechno. Jen když pak mají sílu všechny hrůzy a důsledky toho nésti." (20.05.2009)

Výborná ukázka toho, jak je možné zachytit realismus Itálie v době druhé světové války. Místy se člověk diví, že tohle ve fašistické Itálii vůbec mohlo být natočeno, protože to není hezký obrázek silné země. Naopak, jako kdyby země byla slabá a stejně tak jsou slabé postavy, které zde vystupují. To vede k tomu, že jsou obětí vlastní slabosti. (17.09.2014)