Réžia:
Makoto WadaScenár:
Takaši HasegawaKamera:
Noboru ŠinodaHrajú:
Hirojuki Sanada, Michelle Reis, Takaši Sasano, Masako Motai, Jódži Tanaka, Džun Kunimura, Tošiaki Karasawa, Šinobu Ótake, Rie Šibata, Naomasa Musaka (viac)Recenzie (3)
Vynikající lehce akční flick, co se stalo jedné noci v Tokiu. Uvidíte Tokio, tak jak jste ho neviděli s jeho zadními uličkami, bezdomovci, lacinými bary, kluby. Jazzový trumpetista Moriyama potká dívku, která byla svědkem vraždy a snaží se najít důkaz na pachatele. Sice průhledný námět, ale jednak to bylo vysoce zábavné díky povedené hudební stopě - pohoda jazz, Hiroyuki Sanada v hlavní roli je vynikající charisma z něj jen kape, Michelle Reis se k němu typově dobře hodí, škoda, že umí tak mizerně japonsky, měli ji raději nechat mluvit anglicky, to jí jde lépe. Nicméně film má zajímavou atmosféru, umí vtáhnout a je napínavý celou dobu. ()
Příjemný neo-noir lehčí váhové kategorie. Henry Sanada si nepříliš typickou roli jazzového trumpetisty střihne naprosto suverénně a přirozeně. Atmosféra je stylová a tvoří jeden z pilířů filmu, vizuální stránka však rozhodně není nikterak onanistická (což platí i pro hudbu - jazzové standardy jsou podávány spíše umírněně, s pokorou vůči původnímu náboji děl). Vkusný je i humor (práce s dusítkem při úvodní bitce, "zručné" plížení se potemnělou kanceláří...), klišé jsou zcela ignorována, a to oběma směry (např. v americkém filmu by se Moriyamův černý idol do klubu jistě ještě vrátil..;). Svou standardně vysokou úroveň si drží veterán Akira Emoto v roli "krtka" z vnitřních záležitostí, neumělá japonština Michelle Reis (viz Vavča) mi nevadila, naopak mi přišla docela sexy... ()
Nenápadně dokonalý neo-noir. Klasická kombinace zpočátku neochotného pragmatického hrdiny a té nejtypičtější dámy v nesnázích s kouzelnou lehkostí doladěná k žánrové dokonalosti. Jazzový podtext a zasazení do reálného času s celkem netradiční deadline dává filmu sympatický twist. Skvělé herecké výkony a tuna vydařených charakterů neustále žene děj smělým tempem vpřed. Vynikající kamera spolu se světly a stíny nočního velkoměsta dodává přesnou atmosféru. Akčnější scény mají v rámci žánru nevídanou šťávu. Ač (respektive spíš "Díky tomu že") nejsou přehnané tak jsou skvěle zpracovány a svou dynamikou neoddělitelně do filmu zapadají. ()