Čtvrtý muž

Hitchcockovsky laděný (ale jinak typicky úchylný a osobitý) "holandský" Verhoeven, u nějž jsem zpočátku skoro vůbec netušil, o co vlastně ve filmu půjde. Bohužel, když už to někdy kolem poloviny zjistíme, dějově už pak nemá Čtvrtý muž šanci výrazně překvapit. Nicméně díky těm uhrančivě znepokojivým a perverzním snovým scénám a halucinacím si tahle záležitost (mírně) nadprůměrné hodnocení zaslouží. ;) 70 % (02.08.2016)

Ako tieto uchylarciny nemusim, tak od tejto som nemohol odtrhnut oci (ok, pri etude pre noznicky a pindura som si ich zakryl :) ). Verhoeven je totiz okrem psychopata fakt fantasticky reziser a rozpravac. Super forma, elegantne mrkanie na Hitcha, paradni herci, viacvrstevny pribeh. Je to ako keby niekto nafetovaneho Cronenberga pustil z retaze. 8/10 (12.01.2019)

Žeby sa tu Paul Verhoeven inšpiroval Cronenbergom? Dosť možné, takmer po celý čas som sa nemohol ubrániť tomuto porovnávaniu, pričom niektoré scény mi Cronenberga vyslovene pripomínali ako keby boli cez kopirák. Jediné čo bolo iné tak hĺbka rozpitvania pointy a prepracovanosť jednotlivých postáv. P. Verhoeven sa tu nesnažil ísť až do takej hĺbky ako Cronenberg, no zato sa mi snímok zdal prístupnejší a ľahšie stráviteľnejší. Príjemným spôsobom tu evokuje krimi zápletku a postupné rozpletanie záhady okolo nebezpečne krásnej Christine, ktorá je tu navyše šikovne zabalená do tajomného, mysteriózneho obalu na princípe akejsi zlovestnej predtuchy. Na konci sa navyše divák dozvie, kam až môže viesť potlačovaná homosexualita a nezvládateľný chtíč. Veľká spokojnosť. 80/100 (26.07.2016)

Paul Verhoeven často rád šokuje otevřenou nahotou a sexem na plátně, nevyhýbá se tomu ani zde. O cosi víc mě ale možná rozladilo, když se pak během pár tuctových romantických pasáží (ať už v kadeřnictví nebo večer na pláži) dočasně z filmu vytrácí veškerá silná, bizarní a napínavá atmosféra. V těchto naštěstí ne dlouhých částech se Verhoevenovi nepovedlo přikovat mě stejnou měrou oproti zbytku snímku... no bodejť! Když nám pan režisér nechává spolu rozjímat dvě postavy, z nichž obě mi byly totálně nesympatické... dyť on je naprostý úchyl a pro mě odporně „nezajímavý“ muž... a s ní, nakolik se může chlubit svůdným pohledem, to teprve není v pořádku. To si byli vážně souzeni! Nicméně přes jistou pachuť a občas i nějaký ten aspekt, který mi nesedl, jsem si tuhle procházku mysteriózním vyprávěním brakového příběhu vypadlého jakoby z černé kroniky, k tomu s neotřele uměleckým hávem odvíjející se od postavy spisovatele, nejednou i hodně vychutnával. Ve Čtvrtém muži na mě čekala mimo jiné úžasně promyšlená tajuplná hra s indicemi, prostřihy, symboly a jejich pozdějším vypointováním a nejedním překvapením, což já vždycky rád. Už úvodní scény včetně titulků připraví diváka na cosi znepokojivého a tajemného. Scéna jízdy vlakem oplývá silnou atmosférou a precizně vhází diváka do lehce surreální atmosféry vrcholící stále víc přechodem do prostředí červeného hotelu. Hodně se mi líbily i scény autentických jízd kabrioletem zabíraných z různých uhlů pohledů, „mozaika v mozaice“ skrze promítaná rodinná videa s postavami z mladosti na plátně či poetické pohřební prostřihy. Kolem kontroverzního nizozemského režiséra Verhoevena stále přešlapuji hodně opatrně, ale již potřetí ze tří viděných filmů (před tím Keetje Tippel a kdysi Oranžský voják) mu dávám 4* a něco mi říká, že se ještě párkrát setkáme. [75%] (28.04.2023)

Nechápu, jak jsem si tohohle Verhoevena mohl nechat tak dlouho unikat. Po formální stránce výsostně umělecký film - kompozice, barvy (červená hraje prim), smysl pro detail, výtvarná kamera, hudba. Téměř každý obraz by se dal zastavit a mohl by sloužit jako umělecká fotografie. Surrealistický nádech - sny, symboly, prolínání se skutečností, odkazy - by sám zasloužil rozsáhlý komentář. A samozřejmě erotika a sex (Freud by si smlsnul) - voyerství, sadismus, masochismus, zbavení mužství (pozor, nikoliv kastrace, ale penisu), promiskuita, homosexualita, bisexualita, sebeukájení... Střídmé, ale o to intenzivnější násilí je plné krve, bolesti a umírání. Samotný příběh je plný chladu i vášně. Vlak, hotel, město, hřbitov, kobka, bouře, sex a tři urny... pro mne daleko lepší než Základní instinkt. A jistě, Stoneová je kočka a v Instinktu září, leč mně se více líbila Soutendijková v jejím předobraze. Vyhřezlé oko, nahý Kristus, dopitá láhev a zvětšená játra.....skvělé! p.s. titulky s pavoukem jsou samostatným báječným filmečkem. (02.12.2014)