Rose Island

Viděl jsem několik letošních italských filmů (některé na online Filmovém festivalu italských filmů v Praze) a většina jich byla vynikající. Toto je taková chytře napsaná oddechovka s pomalým rozjezdem. Někdy se může rodina skládat s pyšného inženýra, alkoholika se záští ke kalabrijským mužům, těhotné barmanka a německého dezertéra. Kdybych žil v té době, požádal bych o občanství. Je to zatraceně vtipný příběh. Vznikl podle skutečných událostí z konce 60. let minulého století. Hrdina vlastně navázal utopii Thomase Morea. Hrdina působí dojmem verneovského snílka mimo realitu. Doporučuji si pustit o něco lepší podobný film z roku 2009 Piráti na vlnách. Hudební stránka filmu sestává z působivých hlavně italských písní z 60. let. Situace jsou buď komické, až groteskně výstřední nebo závažnější, patetické a sentimentální. Do toho hrdina řeší složité vztahy s otcem a bývalou láskou (Matilda De Angelisová známá z minisérie Mělas to vědět). Vedlejší postavy nejsou moc vykreslené. Diskotéka zůstává také jen povrchně vykreslena bez hlubších souvislostí tehdejší doby. (21.12.2020)

Není to špatné, v první půli je to to místy i mírně humorné. A samozřejmě "poutavost" podporuje i fakt skutečné události. V roce 1968 to určitě byla (ta událost) pecka. Dnešním pohledem v tom ale žádnou Svobodu nevidím. Jen magory, pro které je dnes jedním ze zařazení - aktivisté. Dalším by mohla být psychiatrie. Ale jako film to bylo lepší, než co jsem očekával. (15.02.2021)

No čo sa človek nedozvie. Určite by ma nenapadlo, že jediná úspešná námorná invázia Talianska bol námorný útok na úbohú plošinku o rozlohe 400 metrov štvorcových. Na mieste OSN by som vydal rezolúciu o neoprávnenom útoku, na defacto slobodný štát. Medzinárodné vody sú holt medzinárodné vody. Život píše tie najkrajšie príbehy, pričom aj tu platí, kde je vôľa, tam je všetko možné. Na slabší nadpriemer akurát. 70/100 (12.01.2021)

Italské feel good drama podle skutečné události. Ten humor mě nebavil (karikatury politiků), stejně jako motiv boje s byrokratickým aparátem a idea vlastního svobodného státu se bohužel nijak zvlášť nerozvíjela. Jako bylo fajn, že si natiskli vlastní pasy a prachy a nápisy v esperantu, ale taky mi to pořád přišlo jen jako diskotéka na moři. (12.01.2021)

Dramatická komedie která selhává v humoru, a v drama pokulhává. Scénáristé se tak dlouho rozhodovali čemu dají větší váhu, až to zašlo tak daleko, že se jim to zjevně nechtělo přepisovat. Zdali je to podle skutečné události, autorům věřím, že Rosa byl trochu z jiného světa. Ve výsledku mi to ale přišlo naprosto absurdní, postavy byly přiblblé a hlavní hrdina tupý, i když měl býti géniusem. Vůbec by neuškodilo vystřihnout veškerý humor a vydat se po dramatické dráze, neboť příběh nabízí plno zajímavostí. Ve filmu se také objevuje politika, které není pomálu, a který ve spojitosti s karikaturním humorem dobře nepůsobí. Opět se mi potvrdilo, že třeskutost mých humorných emocí je úplně někde jinde, než u řadového televizního diváka. Škoda, že se film více nezaměřil na celou myšlenku, na technické provedení celé stavby a na funkci mikrostátu. Z filmu si odnáším, že to byl párty ostrov u hranic Itálie, který nikdo nerespektoval, a jeho autistický autor si jen tak vytiskl pasy a stanovil si úřední jazyk. Románek okolo Rosy je sice fajn, ale opět humornost dokázala zabít vážnost celé situace. Vlastně ani nevím, na co se film zaměřuje, létá od tématu k tématu, humor je zde nevhodně zvolen a otázka vzniku mikrostátu tu téměř není. Autoři zde vyzdvihují podivné chování postav a zašlapávají jakoukoli dramatičnost a informovanost. Podívanou jsem si celkem užil, očekával bych ale vážnější notu, nebo naopak čistou komedii. (26.12.2021)