Rose Island

Vo Svete sa denne dejú také veci, nad ktorými (viac-menej) „nechápavo“ krútime hlavou. Film „Rose Island“ sa snaží spracovať jeden príbeh, ktorý sa stal neďaleko od Talianska. Giorgio Rosa v roku 1968 sa rozhodol, že si postaví vlastný a nezávislí ostrov (na medzinárodných vodách). Na ostrov môže prísť ktokoľvek a môže požiadať aj o občianstvo. Film dotkne takmer všetky dôležitejšie časti príbehu, ako „vznik“ ostrova pomocou priateľov, boj s Talianskou vládou, hájenie záujmov na Európskej súde, ako aj smutný (ale očakávaný) koniec celého „projektu“. Mierne mi vadí, že na vybudovanie ostrova z pohľadu technickej stránky nevenovali trochu viac pozorností. Na druhej strane som rád, že režisér sa nebál (aj keď len povrchne a občas „parodicky“) trochu ukázať, že ako rieši „podobné“ problémy Talianska vláda (na spôsob taliansky). Zaujímavý príbeh o realizácii vlastných snov, ale predovšetkým o imponovaní bývalej frajerky (v snahe získať ju naspäť). Po dlhšom čase jeden taký jednoduchší snímok v zozname filmov Netflixu, ktorý síce nie je prevratný, ale za to je viac-menej v poriadku. P.S.: Autentické obrazy a fotky sa už stávajú nutnou súčasťou u takýchto filmoch. Osobné hodnotenie: 73% (***) (05.01.2021)

Čudujem sa tomu hodnoteniu nad 72%, ale v poriadku. Story je to nanajvýš zaujímavá a má potenciál, ktorí ale talianska réžia a cast vôbec nevyužila. Hlavná postava stvarnena nevýrazným hercom nebola vonkoncom schopná utiahnuť film a uz vôbec nie získať sympatie diváka. Detto zvyšok hereckého ansáblu. Dialógy a soundtrack boli priemerné, rovnako ako kamera či strih. (05.06.2021)

Letošní rok je pro mě rokem italských filmů. Letos mě toitiž Italové nejednou krát přesvědčili o tom, že jejich filmy nemusí být jen o řevu a temperamentu. Třeba u Rose Island jsem nenašel jedinou vysloveně ukřičenou scénu. Naopak jsem se potkal s dobrým nápadem a místy dechberoucím zpracováním. Nejlepší moment byl hned v úvodu, kde hlavní hrdina v Imole na dráze přijde na to, jak vytvořit svůj vlastní svět a v pozadí hraje legendární Hey Joe od Jimmyho Hendrixe. Tady jsem věděl, že koukám na něco jedinečného. A ač to s filmem pak bylo jak na houpačce, tak vesměs to byla vysloveně podařená filmová událost. (21.12.2020)

Neuvěřitelný příběh několika lidí, kteří se nedokázali smířit s tím jak je systém nastavený. Bohužel systém nebyl s jejich počínáním pochopení. Je smutné, že Itálie nebyla nijak potrestaná za tuhle invazi. Co se filmu týká, bylo to docela průměrné vyprávění, ale v originálním jazyce mělo své kouzlo. Bavily mě herecké výkony. Rekonstrukce ostrova vypadala výborně a řekl poměrně věrně originálu. A nakonec je potřeba zmínit absolutně fantastický soundtrack. (10.10.2022)

příjemné retro,které dokáže nejednou vyvolat úsměv,ale už se mu úplně nedaří dosáhnout toho aby divák hlavním hrdinům opravdu fandil a nebo s nimi soucítil.Jo to tak alespoň měl a určitě to nebylo proto,že by hlavní postava a její kamarádi nebyla sympatická.Giorgio je naivní idealista a jakkoliv jeho myšlenka byla předem určena k zániku,klobouk dolů,že se o to aspoň pokusil...60% (12.12.2020)