Sprej na vlasy

Přiznám, že je pro mě skutečně těžké hodnotit tento dobový osmdesátkový film po více než 30 letech. Dokážu si hravě představit, jak odvážný, stylový i zábavný (ve smyslu, co je zrovna módní a cool) mohl být snímek v době svého vydání, jenže dnes již na takové věci obecenstvo nahlíží jinak. Nudita je sice stále šokující a opravdu se mi líbí, jak Verhoeven dokázal do svého jinak velice odlehčeného a nenáročného "dramatu" mimoděkem zakomponovat pár vážnějších témat (odhalování sexuality, závodník po nehodě), ovšem to je asi tak vše. Teenagerský motocross, disko a osmdesátkové účesy už jsou prostě out a (záměrně) jednoduché charaktery tomu také příliš nepomohou... Přesto ani dnes se nejedná o žádnou katastrofu, ba naopak - solidní průměr :) 5/10 (20.09.2012)

Na první pohled prostý teen film, při bližším zkoumání komplexně promyšlené dílko poznamenané režisérovými ojedinělými perverzemi. Atmosférou a tématem podobné kultovnímu Tureckému medu (tragika osudu jemuž hrdinové čelí (rakovina/ochrnutí), bizarní explicitní sexuální scény vyvolávající pocit opravdovosti, uvěřitelnosti a zároveň studu) a v jehož stínu tento film trochu neprávem zůstal (subjektivně hodnoceno). Oba filmy jsou svým způsobem o docela normálních životech nijak extra výjmečných lidí, ale právě v "normálnosti" odhaluje Verhoven to tvrdé a drsné. Spetters je snímkem, ve kterém dopravní prostředky exponují a charakterizují postavy. Jsou metaforickým zobrazením životního postoje a symbolicky naznačují jejich sexuální orientaci. Podobný přístup použil Verhoeven v Showgirls, kde obraz v zrcadle funguje jako symbol pro naznačení vztahu mezi postavami. Je až neuvěřitelné, jak obrovské možnosti pro zkoumání a analýzy Spetters vlastně nabízí. Mnohovrstevnatá podívaná, která je stylově jedinečná. (14.08.2008)

I s odstupem času jde o poměrně drsný a špinavý snímek, kde si Verhoeven dovolí to, na co mnozí režiséři ani nepomyslí. Evropské filmy byly a do jisté míry jsou odvážnější než americké (nepočítám underground). Naturalistické znásilnění jednoho ze tří motorkářů, dokumentárně nasnímané závody či neuvěřitelně realistické vymlácení restaurace Harmonie jsou působivé dodnes. K tomu výborná muzika (kromě těžce osmdesátkové T.Scherpenzeela) od Blondie po Iggyho Popa. R.Hauer ovšem příliš prostoru, jak by se očekávalo dle titulků, nedostal. (21.12.2012)

Skutečně jsem nečekal, že tvůrce Verhoevenova formátu a pověsti natočí ve výsledku milý a nikterak neškodný teenagerovský film. Pokud ale někdo čeká film ve stylu Horečky sobotní noci, Pomády či Porky´s, asi by si měl uvědomit, že tenhle film není hodnocený pro nic za nic "R" ("pro mládež do 18 let nevhodný"). Postavy jsou, jak se na žánr sluší a patří, jednorozměrné, ale rozhodně překvapí otevřené zobrazování (nejenom heterosexuální) erotiky, na své si přijdou jak muži, tak ženy (pokud existuje něco jako "teensploitations", Spetters jím bezpochyby jsou). Verhoeven tu žánr ironizuje, tu obratně zachází s klišé a nedělá mu problém smíchat vážně míněné dramatické sekvence s neuvěřitelně zábavnou komediální nadsázkou (předstíraná soulož), ale pořád jsou Spetters filmem o 3 kamarádech-motorkářích, kteří se snaží vypadnout ze svého rodného města. Na tom by rozhodně nic nebylo, kdyby (spoiler) se to jednomu z nich nepovedlo díky tomu, že objeví svou homosexualitu - poté, co je brutálně znásilněn bratrem své přítelkyně a jeho 3 kamarády. (konec spoileru) Ani se nedivím, že má gay komunita s Verhoevenovými filmy takový problém a mělo ho i se Základním instinktem, když jeho raná tvorba je v této otázce silně naivní a dehonostující filmy s queer tématikou (být znásilněn ženou, zjistí, že je hetero, nebo být znásilněn mužem a ženou najednou, zjistí, že je bi? - ale no tak!). Intertextový odkaz na na Tarks Fruit ("Sténej jako v Tarks Fruit!") potěší, to platí i o účasti Jeroea Krabbého a Rutgera Hauera v menších rolích. Přestože si Verhoeven umí poradit s jednotlivými podzápletkami (homosexualita, ochrnutí, víra...), nemohu dát nejvyšší hodnocení kvůli scénáristickým zkratkám a také oné dost vynucené a ve skutečnosti pitomé přeměně jednoho z hrdinů, no a zkrácení by taky neuškodilo. Aspoň ta politická nekorektnost je fajn. P.S. Druhé zhlédnutí, jde to na plný počet. (27.01.2007)

Syrový pohled do Nizozemska s Paulem Verhovoevenem. Z počátku hodně teenagerské, později se velmi silně měnící schéma přechází do dramatu o partě chlapců, kteří čelí současnosti a sami sobě. Přestože film působí ještě stále trochu amatérsky a nezkušeně, Verhovoevenovi se udržet příběh ve správných kolejích, i když mu ujíždí tempo. Herci jsou neznámý krom jedné výjimky (Rutger Hauer). (20.05.2009)