Keetje Tippel

The passion of Bergman... The boldness of Felini... The epic sweep of Bertolucci... Ke Keetje Tippel jsem přistupoval jako k "Popelce pro dospělé" a tahle očekávání byla dostatečně naplněna - příběh není o nic složitější a ani dramatičtější, akorát ideologicky převrácený: zatímco Popelka jela vstříc kapitalismu, titulní hrdinka Verhoevenova raného díla ho naopak odsoudí. Jak je u Verhoevena zvykem, nechybí sexuálně otevřené scény - libůstka v podobě análního znásilnění a dokonce viditelný, i když ve stínu, penis v erekci. Sex nepůsobí vzrušivě, naopak jsou zde vylíčeny jeho stinné stránky, ale poprvé jsem měl u Verhoevena pocit, že je tady tak nějak navíc a film by se obešel i bez něj. Filmu na působivosti přidává závěrečný dovětek o vycházení ze skutečných událostí, věrná a krásná výprava a dokonalé kamerové kompozice koho jiného než Jana de Bonta a strhující herecký výkon Monique van de Venové, která je tím nejlepším na celém snímku. Naopak body ubírá krátká stopáž (protože něktěre motivy by si zasloužily větší rozpracování), nedostatečné vykreslení vedlejších postav, černobílost a pocit scénáristické chtěnosti v počátcích filmu při hrdinčině střídání zaměstnání a neodpustitelná zkratkovitost. Ve výsledku asi zatím nejslabší holandský Paul Verhoeven, ale pořád stojí za pozornost. (19.02.2007)

V důsledku rozpočtových omezení Verhoeven neměl možnost zpracovat film dle svých představ, tedy jako zobrazení okolností a nástupu společenských změn v důsledku rozpuku socialistických hnutí v Holandsku a musel se více zaměřit na intimnější, osobní rovinu příběhu. Naštěstí to ničemu příliš nevadí, protože i přesto jde poznat, že se stále jednalo o tehdy nejdražší nizozemskou filmovou produkci. Film se tak zaměřuje čistě na to, jak široce rozevřené třídní nůžky v konečném důsledku lidi redukuje na pouhé kurvy a kunčofty. Což k Verhoevenovi docela sedí. Samozřejmě se dočkáme i mnoha naturalistických detailů, které mají mnohdy až takový tinto-brassovský esprit. Veterány předchozího režisérova opusu potěší, že se zase sejde frackovitá dvojka Monique s Rutgerem a začnou dělat prasárny. Mimochodem zjistil jsem, že jednou z věcí, co mě hodně mrzí, je, že jsem v životě propásl být mladým Rutgerem Hauerem. (31.03.2021)

Styl Paula Verhoevena je docela svébytný, což už jsem zjistil u dříve viděného Oražnského vojáka. Verhoeven se v rámci vykreslení doby, prostředí a celkové atmosféry (která tu většinou dokáže hodně pohltit) nebojí střídat naturalistické scény bez příkras spolu s pasážemi, které přinášejí naopak odlehčenou spontánní náladu a místy až závan dobové estrády. Asi dvě naturalistické sexuální scény mi přišly až zbytečně explicitně ztvárněné se snahou co nejvíc šokovat diváka, ale naštěstí se mé obavy z pana režiséra spíše nevyplnily a snímek rozhodně nestál jenom na tom. Hodně zajímavý, dle závěrečného epilogu snad i reálný příběh hlavní hrdinky, která se vzepřela podmínkám a prošla si tvrdými, špatnými i hříšnými zkušenostmi k vysněnému cíli s vyhlídkou lepšího života, zavání v pár scénách nečekaně až červenou knihovnou. Poté, co Keetje spálila svůj starý bílý oděv a navlékla luxusní šat s kloboukem a spěla k zdánlivě pohádkové romanci, na chvíli snímek v mých očích trochu klesal, ale naštěstí brzy znovu překvapil i v rámci své nejsilnější, sociální roviny. Scény bouřlivé dělnické stávky patřily za mě k tomu nejlepšímu. Celkově jde o hodně poutavý sociálně historický exkurs do jedné epochy v Nizozemí, zručně natočený a ztvárněný mnoha skvělými herci. Hodně mě potěšil i můj oblíbený Peter Faber v rozsahově menší, přesto významné vedlejší roli malíře a fotografa (navíc byl tu i nebývale vtipný :)). [75%] (10.12.2022)

Tak tohle je ta jedna z Popelek, s kterou bych se ráda sešla osobně, ale žel už to není možné. Myslím, že ten život v některých směrech byl možná ještě horší, ale i tak mně úplně stačily tyhle drsné záběry, někdy silně na hraně snesitelnosti, kdy jsem měla chuť použít rychloposuv. Snad jen díky jejímu bojovnému duchu, který z filmu jasně vyplývá, se její život nakonec mohl ubírat jiným směrem. Normálně bych asi váhala s vyšším hodnocením, ale právě dovětek v závěru mě posunul o tu jednu hvězdu nahoru. Vůbec si totiž nedovedu představit, jak bych život v tom sklepě a s rodiči, potažmo i sestrou, které mě psychicky deptali svým chováním, zvládla já...brrr. (17.01.2015)

Nevinná, krásná a chudá dívka s příchodem do velkoměsta na konci 19. století poznává o co ve společnosti opravdu jde. Prachy a sex. Verhoeven se s tím opět nemazlí, jeho cynická upřímnost a otevřenost je mi sympatická a zároveň dokáže být velmi zábavný. pro Moniku van de Ven mám od předchozího režisérova majstrštyku Turks Fruit slabost a i tady je neodolatelně přirozená a spontánní, jako by ani nehrála. A Jan De Bont to s přehledem jistí za kamerou. Škoda že na raná neznámá díla slavných režisérů se tolik kašle... (24.03.2007)