Základný inštinkt

Viz flanker.27. Verhoeven je úchylník a údajně se po skončení natáčení musel on i Douglas léčit na přemíru chutě k sexu...to jim nezávidím, já po skončení filmu nemusel do léčení. Přehození nohy Sharon Stone mě nechalo slušně řečeno hodně vlažným, jinak byl tenhle thriller ukázkově natočený. Krev, sex...to jsou celé Verhoevenovy filmy. Ačkoli se mi hnusí už z principu, nemůžu filmu vytknout jedinou režijní chybu, což neplatí pro chování postav (přesně jak píše flanker.27). (20.04.2006)

Fantastická atmosféra a precizně sehrané scénky, kdy to mezi Sharon Stone a Michaelem Douglasem jiskří. Po letech jde vidět, že nějakých Padesát odstínů čehokoliv se na tento erotický thriller nechytá ani náhodou. Dráždivé, provokativní a i když filmu trochu v závěru dochází dech, tak pořád je to o level výš než cokoliv ostatního. S přimhouřeným okem plná palba. (31.01.2006)

„Budem šukat jak veverky, mít spoustu dětí a žít šťastně až do smrti“. I když erotické scény už jsem viděl i explicitnější (nebavíme se o pornu, ok?), bylo mezi nimi jenom pár zasluhujících nominaci na „soulož století“. Erotické dusno během minut strávených s vůbec či sporadicky oblečenou Stoneovou, znesnadňuje dýchání a zrychluje tep. Při prvním zhlédnutí to snadno přehlédnete, ale film má i jiné přednosti než ty od Stoneové (a Tripplehornové, když už jsme u toho). Třeba scénář Joea Eszterhase, jehož tabákem podroušený úsudek musela projasnit múza múz. Zbytečně komplikovanou zápletku se záměnami identit dokázal vytáhnout do „uposlouchatelných“ mezí vrchovatou porcí sarkasmu a černého humoru. Ten je ostatně vlastní i Verhoevenovi, jenž si neodpustil pár vizuálních vtípků, mezi něž možno počítat i „mezinožní pozdrav“ Stoneové během extra hutné scény výslechu. Jan de Bont věděl, co zabírat a věděl to i během jiných scén (automobilová honička, diskotéka). Jednou z nejlepších prací se blýskl rovněž Jerry Goldsmith, v akčních momentech trochu váhavější, v „k něčemu se schyluje" scénách naprosto přesvědčivý. Verhoeven si pohrává s pravidly žánru a prezentuje model filmu noir pro 20./21. století, vyznačující se neochotou brát věci smrtelně vážně. Prostě to není běžný hollywoodský thriller o zločinu, který musí být odhalen a potrestán. Spíše provokující výsledek střetu puritánských Spojených států s režisérem ze země, kde je legální marihuana i eutanazie. 80% Zajímavé komentáře: k0C0UR, Legas, Ivoshek, de_FACTO, Triple H (30.04.2008)

Sex ukončený nečekaně drastickým mordem. Začátek dává tušit mnohé, příběh se ale vydává dál poklidnější cestou. Zanedlouho poprvé udeří úžasná mrazivá hudba Jerryho Goldsmithe a hitchcockovská atmosféra je definitivně nastartována. Inteligentní, ale chladně působící spisovatelka Catherine Tramell, perfektně ztvárněná Sharon Stoneovou, je na počátku téměr vtisknuta do pozice vraha, aby mohla začít rafinovaná hra s divákem, který je směrem k závěru více a více viklán. Je vrahem vážně ona? Postav se ve filmu vyskytuje jen málo. Role mužského protějšku Stoneové připadla Michaelu Douglasovi, jehož detektiv Nick Curran má do vzorného policisty nekonečně daleko - kladné postavy se tu ostatně moc nevedou. Neustálá pachuť perverze taky naznačuje lecos. Celkově nedokážu filmu vytknout prakticky nic. Napětí bylo permanentní, atmosféra (podmalovaná patřičnou hudbou) dýchala ledem, Stoneová i Douglas jsou ve svých rolích dokonalí, psychologická hra funguje a je inteligentní. Tvůrci navíc věděli, kdy zaskočit brutalitou a kdy osvěžit detektivku automobilovou honičkou. Sekáček na led je pěkný svinstvo... (22.09.2007)

Tentokrát jsem prvomájový romantický film mohl vybrat já. Tak proč po 50ti odstínech nesáhnout po klasice. Douglas v nejlepší herecké formě, Stoneová v nejlepší fyzické formě. Fantastická atmosféra, boží hlášky. Verhovenova explicitní a krvavá stylizace mi navíc přivodila stesk po starých časech. Hudba prvotřídní. Vzpomínáme i na Jerryho Goldsmitha. (01.05.2017)