Saturnin

Byl jsem na tom v kině, s máti a ségrou... To už je let... To kino je dávno, dávno zavřený. Knížku jsem kdysi poprvé četl na dětským táboře, kde jsem měl celou dobu jeho trvání nohu v gybsu... Půjčila mi jí jedna krásná, velice luxusně přírodou obdařená kamarádka. Jsou věci (=rozuměj prsa), které člověk prostě nikdy nezapomene :) (21.01.2011)

Některé dialogy tesat do kamene, protože to byla ukázka dokonalého vtipu, který mně absolutně sedne. Postupem času, mně přišlo, že ty dialogy ztrácely na údernosti, ale Saturnin bavil. Nejsem si trošku jist hereckým obsazením až na tetičku a její hlas ten by mně dokázal nasrat i kdyby říkal "tady máš milion eur" . (22.02.2018)

Konzervativní společnost 30. let se podařila díky dobrému scénáři plnému trefných a distingovaně uhlazených dialogů, společně s přímočarým režijním tahem na bránu a skvělému hereckému obsazení navodit bezchybně. Škoda toho, že režisér Věrčák svým sedmadevadesátiminutovým přešlapováním na hraně minimalistického celovečerního filmu a sucharské televizní inscenace nedělního večera na ČT, dělá nehezký škraloup na formálním zpracování. Kdyby alespoň trochu přitlačil na výpravě, byl by jeho počin geniální směsicí starosvětského humoru vyšší společnosti, který tak v případě tohoto filmu zachraňují pouze herci, k nimž není námitek, zvláště u Oldřicha Víznera se jedná o mistrovský tah číslo jedna, jehož všeznalé glosování pobaví i cynického milovníka televizních estrád. Zde může chyby hledat jedině škarohlídský znalec Jirotkovy předlohy, ke kterým sice nepatřím, ale rozhodně se k nim v brzké době zařadím. (27.12.2005)

Nepřeložitelný slovní humor, který je zde dohnán do extrému (Ví Bůh), je tím hlavním, na čem Saturnin staví. A že to jsou základy pořádně pevné.K tomu perfektně napsané a zahrané postavy a jednoduchý, ale zajímavý děj, dělají z tohoto filmu jeden z klenotů devadesátých let, který by nikdo neměl opomenout. 95% (24.07.2016)

S odstupem let je to pořád skvělý film, stejně jako je s odstupem let pořád skvělá kniha Zdeňka Jirotky. Zde se postavy zcela konkrétně etablují do svých knižních předloh a vzniká tak dokonalý humorný filmový román, kde dáte několik protikladných rolí dohromady, do krizové situace, a zkusíte z nich vykřesat maximum. To se povedlo, neboť role byly svěřeny vynikajícím hercům. Za nejlepší volbu považuji dosadit Petra Vacka za Milouše a Janu Synkovou do role tety Kateřiny. Film působí dosti lacině, skoro až seriálově, ale nakonec lze říct, že je to tak dobře. Atmosféru Jirotkovy knihy to zachycuje zcela brilantně. Těžko si film představit s jinými herci a jinou, bohatší, produkcí. Jestli někdo v budoucnu natočí Saturnina znovu, dopadne to podobně jako s Černými barony. Nový bohatší háv, větší konkrétnost s předlohou, ale laťku nastavenou původním zpracováním nikdy nedosáhne. (01.01.2012)