Saturnin

Nevím, jak je filmový (či ten televizní) Saturnin věrný či nevěrný knižní předloze, ale jako divák se u něj už od dětství koušu nudou. Dnes, ve sváteční den, jsem mu dal asi třetí šanci a opět jsem byl zklamán plytkostí děje i filmařským zpracováním (ty šedo-bílé, takřka snové filtry, jsou utrpení). Hlavní postava je mi navíc nesympatická, čímž však nijak nesnižuji herecké umění pana Víznera, který mě v jiných filmech baví. Vyzdvihl bych Ondřeje Havelku a mistra Lipského, jinak bohužel není moc co chválit. Jeden z nejnudnějších českých snímků napříč časem, se kterým jsem se dnes asi sešel naposledy. (28.09.2021)

Jirotkov Saturnin je pre časť čitateľskej obce ikonickým dielom, na ktoré nedajú dopustiť. Tiež som vlastnil túto knihu, ale poslal som ju k vnímavejším čitateľom. Film som už videl a nezaujal ma. I keď viem, že je hlúposť očakávať rozdielne výsledky pri identických činnostiach, dal som filmu ešte jednu šancu. A vyšlo to. Sledoval som film v správnom rozpoložení mysle, bez predsudkov a bol z toho neutrálny zážitok. Plne chápem milovníkov prvorepublikovej atmosféry, košatých sentencií a dialógov a humoru blízkemu tomu z ostrovov. Rovnako dúfam, že každý z nich pochopí, že rovnaký vkus je nemožný a súčasne nežiaduci. (03.06.2022)

Milouši, chlapče, když už ti něco takového vyrostlo, možná by sis měl ve společnosti před nosem přidržovat kapesník... co k tomu dodat, prostě komedie nejkomediálnější a nejlaskavější. Souhlasím s Radyoem, že kniha je na 100% - já dodávám, že film je tak na 90%, protože především v úvodu trpí rozpočtovými omezeními a zejména práce se světlem dost tahá za oči, ale technika je u děl typu Saturnina věcí vedlejší, prim hraje obsah. A k tomu je třeba také mít drobnou výhradu, a to k nepochopitelnému vystříhání některých scén (jako třeba Saturninova neodolatelná ranní rozcvička na lodi), které byly použity v "seriálu", a které se nenacházejí ani na žádném DVD:P (23.05.2003)

"Snad nebylo moudré, že jsem si já, svobodný a poměrně mladý člověk, vzal sluhu. Zdá se to dokonce výstřední a příliš románové. Jisto je, že by se v Čechách našlo velmi málo mladých mužů, kteří by měli svého sluhu, a mé klidné a konzervativní povaze je vzpomínka na to, že jsem udělal něco tak neobvyklého, nepříjemná." Bylo jen otázkou času, kdy se to uskuteční. Hašek, Hrabal i Poláček nalezli u filmařů zálibu dávno předtím a dalšími kvalitními humoristickými autory naše literatura zrovna neoplývá. Je však zarážející, že po stejnojmenné knize Zdeňka Jirotky nesáhli filmaři již dříve. Ačkoli se dá filmové verzi vytknout její poněkud televizní vzezření, celkový dojem svědčí o mimořádné snaze zachytit dobu třicátých let v jejích jemných a charakteristických odstínech. Divák v podobných filmech potřebuje zakotvit v atmosféře zobrazované doby a tu v Saturninovi rozhodně nachází. Vynikající jazzová stylizace, perfektní kostýmy, líčení, účesy, automobily, zařízení, zkrátka vše, co se filmem mihne, je vrcholně "dobové". Herecké obsazení pak tuto dokonalost jen dozdobuje. Nelze než radostně konstatovat, že Oldřich Vízner v titulní roli je dokonalým ztělesněním zdvořilé distinguovanosti, ďábelské rafinovanosti, vysoké inteligence a svérázného smyslu pro humor. Lze-li vůbec kde beztrestně použít zprofanované klišé herecký koncert, pak rozhodně na tomto místě. Ondřej Havelka ve všech směrech naplňuje představu plachého a nejistého mladého gentlemana a jak sám později přiznal, hrál v podstatě sám sebe. Svou bezesporu životní roli zde odehrála Jana Synková, z jejíž tety Kateřiny přímo sálá negativní energie a neutuchající urputnost, jakými jsou obdarováni pouze obtížný hmyz a zahradní plevel. Svou příležitost beze zbytku využili i ostatní: Lipský, Lasica, půvabná Zedníčková, skvostná Molavcová, jedinečný Vacek. V zásadě pak existovali pouze dvě varianty filmového převedení Jirotkova díla. První možnost byla věrná až otrocká, ta druhá pak volná se stejnými motivy. Domnívám se, že v konečném resumé prospěla filmu i předloze druhá varianta. Filmový SATURNIN je ryze specifickým dílem, z něhož nevyprchávající poetika a pomyslný elixír mládí vytvářejí příjemnou iluzi a malují idylické časy první republiky v jejích líbezných tónech. A o to autorovi v době vzniku díla, v časech druhé světové války, nepochybně šlo. (17.07.2009)

Nevím, proč se o Saturninovi nemluví více. Co scéna, to hláška. Co hláška, to poselství. K tomu nádherný, laskavý humor, který mi v současných českých filmech dost chybí. Inteligentní, decentní, zábavný. Jen k závěru bylo vidět, že se toho divák snadno přejí a tak jsem byl rád za stejně decentní závěr. (24.02.2018)