Pan Batignole

Svižně a šarmantně (snad i za války je to možné) natočený film. Gérard Jugnot skvělý jako herec i režisér. Přestože v něm objevují (téměř bez výjimky) standardizované charaktery a jsou také tak vykreseny, nejde předvídavost děje na úkor příjemného pocitu z postavy pana Batignola, kterého lze charakterizovat jako "obyčejného Francouze bez smyslu pro umění". Jeho proměna (pokud lze o nečem takovém mluvit) vychází z jeho podstaty: prostě okolnosti mi znemžňovaly být tím, čím jsem. (14.01.2022)

Na tomhle filmu je krásné, jak je podán. Hlavní hrdina je vystaven několika vyjímečným životním situacím, kdy vzhledem k době a okolnostem jedná tak, jak by normální člověk bez přemýšlení jednal. Ale na konci, když si zrekapitulujete, co všechno vlastně dokázal a čím si prošel, musíte smeknout. Filmařsky je to ale lepší průměr. 70% = 4-/5 (06.09.2010)

Pohled na válku jinýma očima. Základ je podobný jako v Obchodu na korze. Loajalita pana Batignole ovšem končí s příchodem Simona. Při prvním setkání je Batignole jako Goldoniho sluha dvou pánů. Přestože má divoké sny (podříznutí řezníka působí morbidně), dokáže se rozhodnout správně. Hledání cesty pana Batignole k židovským dětem a jejich společná pouť do vysněného Švýcarska nabízí přes tragiku doby a příběhu i humornější scény ze života. (24.09.2009)

Nenapadny film, a tak veliky lidsky pribeh. Nejsou tady zadni hrdinove, ale obycejni lide, kteri nesjou cernobili, ale maji sve svetle a temne stranky. A svetle v hlavnim hrdinovi nakonec prevladnou. Doporucuju, francouzsky film, ktery umi i z tak narocneho tematu chvilema nechat divaka se chechtat. (11.01.2019)

Velmi příjemný a hřejivý film. Přes vážné téma se neznaží diváka prvoplánovitě dojímat a to beru. Měl jsem u něj podobné pocity jako u Kolji. Nevím proč, ale spojení starší morous a děti dobře funguje. Ty vtipné momenty byly také příjemné jakoby z Mikulášových patálií. Žánrové označení zní divně - komedie/drama, ale ono to tak vyznívá. Je pravdou, že snímek nechtěl jít do nějakých hlubších emocí ( i když sen byl jako z hororu a ze zfanatizovaného zeťáka šla taky hrůza) a hrdinům cesta až neuvěřitelně vychází. Nejsem si jist, že v roce 1942 šla tak snadno překonat hranice okupované Francie do neutrálního Švícarska... Díky svému rozhodnutí se z ušlápnutého připosraného pana Batignole stane jiný člověk. A podruhé (alespoň pro mne) se jím stal znovu tam na hranici. Ze závěrečných titulků to doknce vypadalo, že příběh byl natočen podle skutečné události. Krásný film ! - - - PS. Pokud to krapet odlehčím, tak tady měl legendární lelek René Artois konkurenta! :-) * * * * (08.06.2013)