Posledné preteky

Když tenhle film oznámili, tak jsem měl neskutečnou radost, že konečně někdo zfilmuje takhle důležitou legendu z hor, kam jezdím celý svůj život. U pomníku Hanče a Vrbaty jsem byl mnohokrát a pokaždé si vzpomenu na ten příběh, jak mi ho vyprávěla maminka. Vždycky mi bylo divný, že neviděl dál, dokud jsem takovouhle mlhu sám nezažil na vlastní kůži. Poslední závod však není jenom o legendě, ale i o příběhu, který mu předcházel a hlavně, který na něj i později navázal. A mě to zkrátka maminka vyprávěla jinak. Já samozřejmě cením, že česká kinematografie se vydává i tímto směrem a že se jí daří prosazovat i takovéto projekty. Ovšem mě vlastně Poslední závod nebavil. Nedokážu asi přesně vyjádřit čím to bylo, ale celou první část jsem se skutečně nudil a film si neužíval. Závod jako takový se tvůrcům povedl a klaním se za to, jakým způsobem tuhle legendu natočili. Možná mi vadí ta přílišná rozpolcenost příběhu s vyprávením z 50tých let, kdy lepí dva příběhy v jeden i když se navzájem maličko protínají. Já bych si to znova už nepustil. Očekávání jsem měl až příliš velká. (50 %) (17.09.2023)

Jako mezi běžkováním ve vyfrézovaný stopě a freeridem v čerstvým prašanu, tak takovej rozdíl je i mezi Posledním závodem a filmem, o kterým bych dokázal říct, že se mi dostal pod kůži. Když si v Krkonoších u pomníku přečtu cedulku s příběhem Hanče a Vrbaty, mám větší husinu, než když koukám na tohle filmový drama. Na druhou stranu je ale potřeba sportovně uznat, že vzhledem ke skromnejm podmínkám a režijnímu debutu Hodana jde vlastně o dost kvalitní závod, kterej by spousta našich tvůrců ani nedokončila... (10.10.2022)

Solidní film, který se snaží odvyprávět možná hned několik příběhů, v jejichž středu se onen závod uskutečnil. Nesleduje tak "jen" tragický osud dvou tkalců nebo opětovně sílící české vlastenectví odehrávající se na jeho pozadí, ale také střípky ze života jednoho pozoruhodného sportovce a jeho vzpomínek. Ve výsledku by však nejspíše bylo působivější věnovat se plně synům hor, jejich strastem a blízkého přátelství bez odbíhání do jiných témat a let budoucích, které s nimi už nijak nesouvisí. Přesto má, i díky skvělým hercům, řada scén úžasnou atmosféru, navzdory dunivé hudbě, která ji většinou spíše narušuje než pomáhá vytvářet, a vrcholný souboj s živly je naprosto dechberoucí. 75 % (27.03.2022)

Alternativní ztvárnění tragických životních osudů Hanče a Vrbaty prolnuté životním osudem jejich německočeského druha Emericha Ratha vyniká i skvělým vystižením dobového hraničářského vlastenectví a naopak německočeského protičeského šovinismu. Celá věc měla svůj zvláštní kontext: za necelého půldruhého roku vypukla první světová válka, proti níž sněhová bouře na krkonošských hřebenech byla spíše jarním vánkem. Vědomí, že jsme s to natočit i takový film je velkým povzbuzením. Podcenit nejde ani jeho poznávací záběr a specifický regionální svět, který je v jeho ohnisku. Připomenutí jmen prvních českých "sportovníků"-vlastenců také není od věci. Celková úroveň včetně hereckého obsazení, v němž vyniká Oldřich Kaiser je vysoko nad polistopadovým standardem českého hraného filmu. (01.04.2023)

Dokonale strhující podívaná, které se podařilo skloubit sportovní film, drama o přežití, studii česko-německých vztahů před první světovou válkou i temných let padesátých. Tomáš Hodan vypráví příběh se stejnou jistotou jako scenárista i jako režisér, závod bere dech, ale nejde zdaleka jen o něj. Emericha Ratha sice rehabilituje malinko na úkor Václava Vrbaty, ale i to je napsáno a natočeno tak chytře, že to nakonec vůbec nevadí. Z obsazení po zásluze trčí Kryštof Hádek a Oldřich Kaiser, potěší ale také spousta skvěle zahraných vedlejších rolí od Judit Bárdos přes Vladimíra Javorského po Jaroslava Plesla. Cením, že si tvůrci dali tak záležet na historické přesnosti a vše na mě působilo opravdu autenticky. (02.04.2023)