Posledné preteky

Alternativní ztvárnění tragických životních osudů Hanče a Vrbaty prolnuté životním osudem jejich německočeského druha Emericha Ratha vyniká i skvělým vystižením dobového hraničářského vlastenectví a naopak německočeského protičeského šovinismu. Celá věc měla svůj zvláštní kontext: za necelého půldruhého roku vypukla první světová válka, proti níž sněhová bouře na krkonošských hřebenech byla spíše jarním vánkem. Vědomí, že jsme s to natočit i takový film je velkým povzbuzením. Podcenit nejde ani jeho poznávací záběr a specifický regionální svět, který je v jeho ohnisku. Připomenutí jmen prvních českých "sportovníků"-vlastenců také není od věci. Celková úroveň včetně hereckého obsazení, v němž vyniká Oldřich Kaiser je vysoko nad polistopadovým standardem českého hraného filmu. (01.04.2023)

Když tenhle film oznámili, tak jsem měl neskutečnou radost, že konečně někdo zfilmuje takhle důležitou legendu z hor, kam jezdím celý svůj život. U pomníku Hanče a Vrbaty jsem byl mnohokrát a pokaždé si vzpomenu na ten příběh, jak mi ho vyprávěla maminka. Vždycky mi bylo divný, že neviděl dál, dokud jsem takovouhle mlhu sám nezažil na vlastní kůži. Poslední závod však není jenom o legendě, ale i o příběhu, který mu předcházel a hlavně, který na něj i později navázal. A mě to zkrátka maminka vyprávěla jinak. Já samozřejmě cením, že česká kinematografie se vydává i tímto směrem a že se jí daří prosazovat i takovéto projekty. Ovšem mě vlastně Poslední závod nebavil. Nedokážu asi přesně vyjádřit čím to bylo, ale celou první část jsem se skutečně nudil a film si neužíval. Závod jako takový se tvůrcům povedl a klaním se za to, jakým způsobem tuhle legendu natočili. Možná mi vadí ta přílišná rozpolcenost příběhu s vyprávením z 50tých let, kdy lepí dva příběhy v jeden i když se navzájem maličko protínají. Já bych si to znova už nepustil. Očekávání jsem měl až příliš velká. (50 %) (17.09.2023)

Scénář mi připadal trochu nevyrovnaný. Na příběh tragického běžkařského závodu tu bylo málo Hanče a ještě méně Vrbaty, na příběh o Emerichu Rathovi z jeho pohnutého životopisu vyzobali jen pár třešniček. Ale zatímco scénář se honí za příliš mnoha zajíci, realizace vyšla na jedničku. Od hereckého obsazení až po mrazivé finále titulního závodu. (70%) (17.04.2022)

Už dlouho jsem neviděla film takhle bezcílně bloumat - a to navíc film, kde v jedné scéně doslova natahují nápis CÍL. Poslednímu závodu nikdo neodpáře tvůrčí péči a zapálení pro věc, ale až moc tu jde poznat, že nikdo vlastně netuší, jaký/čí příběh se snaží vyprávět. Hančův? Rathův? Krkonoš? Nenávistného sváru místních Němců a Čechů? Nebo že by to snad všechno byla promyšlená metafora pro ztracení se ve sněhové vánici bez kabátu? Kdo ví. (23.03.2022)

Příběh by si zasloužil víc gradace. Možná míň se zaobírat minulostí a víc vykreslit hrdinovy osudy v 50tých letech. Zobrazit tu absurditu člověka německého původu, přesto však žijícího v Čechách a hlásícího se k tomu. Člověka, který všem překážel a přitom neudělal nic špatného, jen prostě byl. Tu bizarnost, že se připletl k pozdějšímu natáčení toho, co kdysi osobně sám zažil. Takže věděl, jak to bylo, a jak jinak to zpracovala komunistická propaganda. ….  Rozhodně dostatek gradace je však v samotném závodě. Z něj přímo vane smrtonosný chlad a definitivní osudovost. SHRNUTÍ: Když ti mráz zaleze pod nehty i přes obrazovku. (16.05.2023)