Posledné preteky

Jako mezi běžkováním ve vyfrézovaný stopě a freeridem v čerstvým prašanu, tak takovej rozdíl je i mezi Posledním závodem a filmem, o kterým bych dokázal říct, že se mi dostal pod kůži. Když si v Krkonoších u pomníku přečtu cedulku s příběhem Hanče a Vrbaty, mám větší husinu, než když koukám na tohle filmový drama. Na druhou stranu je ale potřeba sportovně uznat, že vzhledem ke skromnejm podmínkám a režijnímu debutu Hodana jde vlastně o dost kvalitní závod, kterej by spousta našich tvůrců ani nedokončila... (10.10.2022)

Tomáš Hodan sa vo svojom prvom režijnom projekte ukazuje ako človek so skvelým citom pre rozprávanie príbehu. "Poslední Závod" pravdepodobne bude jeden z mojich tohtoročných favoritov medzi najlepšími filmami. Silný príbeh, ktorý som predtým nikdy nepoznal, veľmi zaujímavé osudy hrdinov a okrem toho podané s tak citlivou precíznosťou, že film ma absolútne dostal. Čo som aj potom pozeral zbežne historické udalosti na internete, tak film sa drží pravdy a snaží sa ju podať čo najúprimnejšie. A realita je taká, že som mu to v mnohom skuotčne uveril. Vedel som si predstaviť všetkých našich hrdinov, ich osudy a bol som zvedavý kam to celé dospeje. A musím povedať, že ku koncu som bol ešte obohatený o jednu vec, s ktorou som akosi vnútorne nepočítal. Nechcem prezrádzať moc (najmä ak nepoznáte osud a príbeh Bohumila Hanča) a úprimne by som do tohto filmu išiel asi s čo najmenšou dávkou informácií. Ak však históriu poznáte, tak vás to tak neprekvapí. No pri mne to dodalo filmu ešte väčšiu dávku náboju. A okrem toho si myslím, že sa venuje správnu dávku času jednotlivým udalostiam. Nemáme tu len ten posledný závod a konkrétnu tragédiu. Máme tu toho oveľa viac. A postupne začneme chápať čo všetko vlastne bolo za tým všetkým. Lebo často za niečo nemôže jedna vec. Je tam viacero faktorov. A myslím si, že občas si osud s nami zahrá veľmi zaujímavú hru. Pretože vo všetkom často rozhoduje obrovská dávka náhod, ktoré nemôžeme predpokladať. Ale udejú sa. A tým je tento príbeh tak silný a uveriteľný. Hodnotenie: A (01.05.2022)

Výborná záležitost s přesahem. Není to jenom o příběhu Hanče a Vrbaty a o tom, proč mají pomník na vrcholcích Krkonoš. Ukazuje to i náladu na sklonku doby Rakouska-Uherska mezi Čechy a Němci a zachází to až k období totálního komunismu, čímž si film taktéž velice umě kope i do tohoto režimu. No a v mezičase vypráví smutný příběh Hanče a Vrbaty, který v první polovině je víc v poklidu, aby z toho ke konci udělal hodně atmosferický survival horor. Za mě super a herecky to tu taky fantasticky jiskří, byť nejlepší je tu opět Oldřich Kaiser. Jeho role je zde naprosto fantastická. Přitom komunisty v původním filmu Synové hor totálně smazaná. (28.03.2023)

„Co děláte tady?“ - „Mám to tu rád. Před válkou, ještě před tou první, jsem tady měl kamarády. Závodili jsme na lyžích. Vídali jsme se sice jenom v zimě, ale hory vytvoří mezi lidma silný pouto.“ Chystá se poslední, ale o to prestižnější závod, ve kterém Češi musí zvítězit za každou cenu, protože jsou to přece jejich Krkonoše…Velmi kvalitní technická stránka (s dominantní kamerou) mě nadchla prakticky hned, a poměrně rychle jsem přijal za svou i hudbu, která mi zpočátku neseděla. Příběh mě chytnul postupně, ale jakmile se začalo závodit, napínavá atmosféra mě vtáhla do té vánice k ostatním, a mráz s chladem se přenesl i na mě. Emocionální síla snímku mě každopádně směrem ke konci dostihla. Netvrdím, že je film dokonalý, osobně bych ocenil méně času věnovaného socialistické dějové lince (přestože i ta měla cosi do sebe), a akcentovaná otázka původu a národnosti mě kupodivu spíš minula (zároveň nemám srovnání, neb jsem starší zpracování tématu s názvem Synové hor neviděl), ale vychází mi z toho celkově solidní 4*. (19.02.2023)

„Nekřížit ski!“ Rekonstrukce největšího pořadatelského selhání od dob, kdy Feidippidés běžel z Marathónu do Athén, boduje svou autenticitou v exteriérových scénách, hřmotnou hudbou (úvod s horizontem připomínal něco mezi Vlčí boudou a Věcí) i odpočatě vypadajícím Oldřichem Kaiserem v roli smířlivého hlavního hrdiny, nicméně při zacházení s postavami (především těmi ženskými) si ty jasanky zasloužily o něco lépe promazat.. Apropo, určitě nejsem sám, kdo si u písňového souboje v krčmě vzpomenul na ten německo-francouzský v Casablance.. (11.04.2022)