Pampeliška

Dokážu plnohodnotne fungovať deti rodičov, ktorí už to sami vzdali, alebo minimálne prestali zvládať? A dokážu si medzi sebou dokonca vybudovať seriózny vzťah? V tomto filme to rozhodne jednoduché nebude. Príbeh vám med okolo huby mazať nezačne, to už skôr krv. Veď aj na tú sa dokáže nalepiť páperie z púpav mladosti, ktoré rozfúkal čas. (27.09.2015)

Na tomto filmu je zajímavé to, že se tváří hodně upřímně. Také ale podloudnými melodiemi v pozadí utváří určitou dost depresivní náladu, která čerpá sílu snad z každé postavy, ale i z každé scény ve scénáři. Rozhodně si myslím, že to je jeden z nejnáročnějších filmů v rámci amerických dramat, které jsem viděl. Život a svět kolem něj občas umí být krutý. (01.12.2015)

Na tento dnes již zapadlý nezávislý kousek neznámého režiséra Milgarda jsem narazil úplnou náhodou, o to větší překvapení ve mně vzbudil svojí intenzitou. ~ V nekonečných lánech amerického zapadákova odehrávající se příběh, v jehož centru stojí postava dospívajícího Masona, který vyrůstá v dysfunkční rodině. Filmu se daří obnažit lidské slabosti a negativní vlastnosti jednotlivých postav, odhaluje jejich citovou vyprahlost a zároveň křehkost lidské duše (kterou mohou symbolizovat i odlétávající ochmýřené nažky pampelišky na filmovém plakátě). Dandelion nám primárně sděluje, že lidé nežijí spolu, nýbrž vedle sebe. Pojednává o odvaze vyjádřit své city a myšlenky, o odvaze přestat být srabem, o odvaze vymanit se z ubíjejícího stereotypu. Je o síle a jedinečnosti KAŽDÉHO člověka, o síle lásky, o naleznutí svého místa na světě a o (ne)uskutečnění svých snů. O otázce svědomí. ~ Vřele doporučuji, Dandelion je navzdory výše napsanému příjemným, romantickým filmem udržujícím si punc nezávislosti, s povedenými písničkami a skvělými herci (jen mně úplně nesedla teatrálnost projevu Masonova otce v první polovině). Film, z něhož jsem cítil lásku a pokoru. ~ ~ Někdy něco ztratíš a potom to dostaneš zpátky. (23.12.2011)

Má to dokonalou myšlenku, to se odepřít nedá. Bolestnou a a opravdovou. Odepřít se nedá ani to, že všechno co se ve filmu děje, se neděje bezúčelně a ke konci má člověk možnost to všechno vidět a srovnat si to. V průběhu ale je film spíše lyrický a poetický - i když syrově podaný. Příběh samotný je během většiny doby minimální, což samozřejmě není pro každého a zejména když to člověk vidí poprvé, tak se nemusí zrovna skvěle bavit. Musím se přiznat, že jsem chvílemi přemýšlela nad smyslem tohoto snímku a ne vždy jsem byla přilepená k obrazovce, ale závěrečná část za to bezpochyby stála. Najednou se mi to nějak vyjasnilo, začalo to zapadat, dávat smysl a odhalilo mi to (snad to), co chtěli tvůrci sdělit. Možná to chce mít i správnou náladu, než si člověk tenhle film pustí.( - Takže doporučuji k melancholickému přemýšlivému odpoledni, kdy se vám nechce nic moc dělat. :)) Nádherná kamera a příjemná hudba jen podtrhují klidnou a "pokornou" atmosféru. Rozhodně nelituji, že jsem si to pustila, naopak mám radost, že jsem tenhle zajímavý a svým způsobem kouzelný film našla. Moje hodnocení je někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. (12.01.2013)

To najlepšie na Pampeliške je pekná myšlienka, hlavne v kontexte vzťahu otca so synom a matky s dcérou. Osobne mi však nesadlo jej podanie divákovi. Poetická stránka a samotné tempo príbehu ma uspávali a často neskutočne nudili. Emócie, ktoré asi mali prísť neprišli a k hlavným hrdinom aj napriek vyhranenosti niektorých situácií, som si nedokázal nájsť cestu. Na druhú stranu oceňujem smutnú atmosféru a pocit niečoho zlého, čo striehlo na obe smutné postavy ako mačka na myš. Záver mnohé z uvedených negatív mierne napravil, aj keď s tým vlakom by mi tam zapasoval iný koniec, takže trocha prilepšujem. 65/100 (15.06.2015)