Šumná města

100% Zbožňuji humor Davida Vávry, celý cyklus je jednoduše vynikající. Pobavila mě také historka ohl. vzniku dílu Šumné Hranice, kdy si údajně Radovan Lipus koupil na Václaváku knihu fotografií hnanického rodáka Tomáše Pospěcha, prolistoval ji a bylo jasné, že jeden díl bude o Hranicích. Tomáš pak pije v bývalé kavárně Beseda kávu z boty. Zajímavé pak je, že T. Pospěch studoval fotografii v Opavě pod vedením výborného fotografa Prof. Jindřicha Štreita, ten pak ztvárnil v dílu nazvaném Šumný Praděd na vrcholku stejnojmenné hory právě děda "Praděda". (14.11.2012)

O architektuře nemáte ani páru a řekli byste, že vás ani trošku nezajímá? Tak vás šumný David Vávrů svou šumně poetickou mluvou vyvede z omylu. Vezme vás sebou na poučnou, chytrou a především zábavnou cestu po městech našich tuzemských lesů, luk i hájů. A to i pokud jste naprosté architektonické bé-hovado. (13.04.2005)

Žijeme rychle, neradi se ohlížíme zpátky, a když tak jen za tím, co je vidět. Vávra se ohlédl za nás za tím, co už málem vidět není. Celý život všichni chodíme svými městy, aniž bychom věděli kolem čeho, znali pozadí, kontexty. Vietnamci dnes provozují tržnice v domech, které nikdo nechce, a které se dnes lidem ani nelíbí. Jen za cenu jejich projektů by se dnes zrealizovaly celé domy, přesto to nikoho nezajímá. Zachraňuje se sakrální architektura, zámky, ale městská a industriální architektura konce 19. a poloviny 20. století zůstává ve většině zapomenuta. Vávra za nás prošlapává cestičky jednotlivými městy svým osobitým přístupem, komikou, kterou ne každý skousne. Vzniká tak ale v Čechách jediný celistvý filmový dokument, nadčasový a tím také nesmírně cenný. Jsem hrdý na to, že jsem Čech a po shlédnutí Šumných měst o to víc. Vávra je borec! (24.02.2011)

Pět hvězdiček, tak co ještě mám dodat? Od prvních dílů, na kterých je skoro nepatrně poznat, že šlo o kapitálem nepodložené nadšení, si celá série udržuje vysokou kvalitu. Nejen mnohdy převelice zajímavé budovy a stavby, ale i poetika a výstižně podané místní paradoxy Davida Vávry jsou silný kontrast například k té trapné popkulturní show s nevtipným Martinem Dejdarem v trenkách. Nemluvě o v každém pokračování jiném hudebním doprovodu. Průvodce, zvídavý tatínek, si nebere servítky s libovolnými urbanistickými či architektonistickými zhovadilostmi nevycházeje však nikdy z nonšalance a i když náplň je z velké části věnována prvorepublikovým realizacím, neváhá, pokud je co, představit i historii starší či ojediněle hodnotnou mladší. A co bych pomluvil? Ten nejmenší z parchantů neumí hrát a stopáž je zoufale krátká. To nutně vede k pečlivému vybírání a vynechání některých možná nikoliv tak skvělých ale přesto pozoruhodných objektů daného města. Což je velká škoda. (28.09.2015)

Tak bravo a potlesk. Pánům Vávrovi a Lipusovi se povedlo něco nádherného. David nás provedl řadou našich měst, pro někoho rodných a udělal to způsobem, který je velice silný a zanechává intenzivní dojem. Dojem sounáležitosti s tím v čem žijeme. Dozvěděli jsme se ohromné množství informací o místech, kde žijeme, či žili naši předkové. Já osobně jsem poprvé ochutnal Davidův kumšt v Pražské pětce, poté v Kopytu....No a pak jsem ho poznal i osobně. Ale nazpět k seriálu. Mimo sebe zaměstnal tu a tam i rodinu a opět velmi inteligentním a nevtíravým způsobem. Mimo jiné jsem viděl také Davidovo dílo o rodišti arch.Plečnika. Také krása. A to jak Plečnikova, tak Davidova. David údajně cosi chystá i v zahraničí. Inu dejme se překvapit. Bravo Davide! Bravo pane Lipus! Jen tak dál! Jen tak dál! (20.04.2014)