Pražské noci

Pražské noci, to jsou tajnosti, kouzla, hříchy a zakletí starobylého centra českého hlavního města v ironické až sarkastické nadsázce s koketním šarmem, pokoušející smyslností a ladným tanečním pohybem. Muž se stává hračkou v rukách ženy, doplácí na volání toho základního živočišného pudu a povzbuzenou chlípnost. Provokuje, manipuluje, pohrává si. Výrazné a pro potřeby zdůraznění napětí pocitů a rozvernějších nálad nebezpečných hrátek potřebné a v osobitý styl atmosféricky sladěné složky povídkového filmu jsou hudba (páni Zdeněk Liška a Jan Klusák), a zpěv (Kühnův smíšený sbor) a taneční choreografie (Růžena Mazalová). Pražské noci mají jiskřivý náboj, žádostivou touhu, škádlivější kultivované odlehčení a výchovně trestající zvraty jistoty. Jiří Brdečka stojí za všemi náměty, většinou scénářů a režií Posledního golema, kde je ta pokoušející ženská smyslnost trestem a úkladným zločinem svárlivého konfliktu vzájemně soupeřící magie kabaly. Evald Schorm přispěl scénářem a režií Chlebových střevíčků, kde marnivě laškující ženská smyslnost je se zdvořilou tajuplností polapena ve vlastní zvědavost. A Miloš Makovec přihodil smrtelně nebezpečnou anekdotu Otrávená travička, a vše tmelící a s krutě sarkastickou pointou vrcholící mámení z touhy a rafinovaného lákání ženskou smyslností Fabricius a Zuzana. Z hereckých rolí: po nezávazném erotickém dobrodružství lačný a s tajemstvími Prahy seznamující se Willy Fabricius (velmi dobrý Miloš Kopecký), chtivě neúnavná vypravěčka pikantních příběhů s tajuplnou hostinskou minulostí Zuzana (osudově šarmantní Milena Dvorská), Zuzanin vlezlý řidič Václav (příjemný Jiří Hrzán), profesionálně odměřená hotelová recepční (Milena Zahrynowská), zásadově neústupný a pomstychtivý pražský rabbi Jehudi Löw (dobrý Josef Bláha), uspokojeně sebejistý císař Rudolf II. (příjemný Martin Růžek), nevraživost vzbuzující rabbi Neftali Ben Chaim z Krakova (pozoruhodný Jan Klusák s hlasem Vladimíra Brabce), jedinečný nástroj magické pomsty (šarmantní Lucie Novotná), rozmarně laškující a smyslností bezstarostně manipulující troufalá hraběnka (elegantní Teresa Tuszyńska s hlasem Aleny Kreuzmannové), tajnůstkářský švec významného podzemního řádu (vynikající Josef Somr), z marnivosti nešťastný romantický rytíř Saint de Clair (příjemný Josef Abrhám), hraběnčina oddaná komorná Mici (Jana Břežková), osudové dojetí důkladné travičky a švarný zločinec (příjemný František Velecký), či ze zhrzené lásky mstivý sluha neortodoxně podnikajícího hostince Přech (Václav Kotva). Povídkový film Pražské noci ve stylizovaném soutoku atmosféry, tokajících slov, nezbedného švitoření, souhlasné taneční choreografie pohybu, náladu povzbuzující hudby a laškující koketérie baví svou ironicky kultivovanou nadsázkou dráždění. Rozkošně zábavné to filmové dílko! (14.03.2020)

Předně musím vzdát hold Mileně Dvorské. Ve své době to byla nejen dobrá herečka, ale fakt hezká herečka. Celý film si zaslouží pozornost již sám o sobě. Je to patrně jediný česk(oslovensk)ý horrorový povídkový film, který kdy vznikl (alespoň já o žádném jiném nevím), a to ještě v době, která u nás podobným mysteriózně horrorovým příběhům nijak nepřála. Kladem bezesporu je černobílý formát a to, že ani jeden příběh nijak netlačí na pilu ale jen hezky pozvolna buduje svou atmosféru a staví na ní, ne na explicitním horrorovém/strašidelném výrazivu. Má to své kouzlo, i když u ne každého příběhu se to povedlo. Spojovací příběh FABRICIUS A ZUZANA je zábavný s mnoha zajímavými složkami – již zmíněný koncert Dvorské + naprosto výborný Hrzán. Naopak ho naprosto shazuje úplný závěr s létajícím autem. *** POSLEDNÍ GÓLEM je přesně takový, jaký jsem čekal. Tedy silně mysteriózní, s postupnou převahou horrorového, které sice jen nakoukne, ale má to koule. Nejlepší příběh filmu. Samotný Golem je povedený. **** CHLEBOVÉ STŘEVÍČKY jsou naopak nejslabší. Hlavně proto, že jsou zbytečně dlouhé, rozvláčné a po jisté době již nudné (to hlavně v okamžiku kdy vám dojde o co jde a než k tomu nakonec dojde, tento úsek je až ubíjející). Rozjezd, Tereza Tuzsynská a závěr je fajn, ale kdyby to bylo celé kratší, bylo by to fajn celé. ** OTRÁVENÁ TRAVIČKA je zajímavá nejen opět hereckým a vzhledovým koncertem Mileny Dvorské, ale již samotným zpracováním. Beze slov, jen za doprovodu písní s vhodně a trefně napsanými texty. Lehce komediálně laděné, přesto s výraznou horrorovou příchutí. Až mě potěšilo, že se tvůrci pokusili trochu experimentovat a ještě více, že se jim to povedlo. Zajímavě pojatý příběh, který vlastně je rozvedením a jakousi pointou Fabricie a Zuzany.**** Jen bych zdůraznil, že je k filmu třeba přistupovat s vědomím roku jeho vzniku a toho, že se u nás nikdy syrově čistý horror netočil, vždycky to byl „tak trochu jiný“ (což v žádném případě neznamená horší) horror . Pak je možné si to užít. 3,5* (03.04.2012)

Uff nahá Dvorská v kádi byla vážně k sežrání a až z ní na mne dýchl duch Kleopatry a Liz Taylorové! Jelikož se jednalo spíše o lehce hororové záležitosti, to černo-bílé podání díky době vzniku filmu bylo fajn. Povídky byly fajn, mně se asi nejvíce líbila ta barokní o rozmařilé hraběnce a jejích chlebových střevíčcích. Somra jsem nikdy v roli ďábla neviděl a klobouk dolů (respektive paruku :-) jak tam stál u ohně a kynul s tím svitem v očích.. brrrrr.....! Škoda toho závěru ala ,,Saudek'' nechápu proč to celé najednou tvůrci takto shodili. Fenomenálního Lišku jsem poznal od prvního tónu a říkám jediné, toto je náš Morricone. Podotýkám těžce nedoceněný Morricone. Bez jeho hudby by ty rozpohybované obrázky měly na diváka jen poloviční účinek. Nejen zde. Tři prsteny s jedem. * * * (07.02.2016)

Nemá cenu zde mluvit o třech povídkách, spojující čtvrtá linie možná nemá takovou stopáž, ale s přehledem zastane funkci čtvrté povídky. Dlouho jsem tento komentář nechával čekat ve frontě, a ani nyní pořádně nevím, co si o Pražských nocích myslet. Skutečnost, že vznikly v době vrcholící tzv. nové vlny, totiž snímku pomáhá a zároveň ubližuje. Ona pomoc - hledání a používání nových výrazových postupů, stylizací, syrovost obrazu a úspornost dialogových a scénických prostředků, dojem, že se nacházíme přímo v obraze, vidíme každou kapku potu na čele padlého rabína - se maximálně projevuje hlavně u prvního příběhu Poslední golem (****). Perfektně zvládnutý scénický minimalismus vytváří spolu s temnou hudbou ohromující dojem, který je nejsilnější ve scéně oživování golema, a směle zakryje snadno odhadnutelnou pointu (jasně danou i tím, že dívka nemluví). Navíc Josef Bláha coby rabi Löw se svou démoničností směle vyrovná Klusákovu odpadlému rabínovi. A je-li golem majstrštykem co do mysterióznosti, faustovské Chlebové střevíčky (****), druhá povídka v pořadí, si uzurpují označení nejstrašidelnější povídky. Rokokově hravý začátek s rozmarnou hraběnkou, jemným lesbickým nádechem polibku s komornou a odmítanými nápadníky postupně přechází k tragickému vyústění se skutečně mefistofelským Josefem Somrem a dramaticky strašidelným danse macabre, které mi z paměti dosud nezmizelo. Být tyto dvě povídky doplněny něčím podobně úderným, mohlo jít o perlu nové vlny. Leč nestalo se tak - a právě experimenty nové vlny učinily z Otrávené travičky (*) muzikál, který nevytrhla ani topless Milena Dvorská, zde okouzlující femme fatale. Povídka však nestojí za nic a jen krátká stopáž ji činí milosrdnou. Tímto oslím můstkem se naváže a vysvětlí spojovací Fabricius a Zuzana (***), která vyloženě komickým závěrem s létajícím autem dost kazí dojem, jakkoli Kopeckého cizinec a hlavně čertovský Hrzánův řidič se snaží děj táhnout nahoru. Ale nepovedlo se, milý Fabricius tajemnou Zuzanu ani neopíchal (to není spoiler, to snad nečekal nikdo) a z povídky zůstal jen rozpačitý dojem. Tak jako z celého filmu. O pražských pověstech se strašidly jsem kdysi psal jednu seminárku, a i proto vím, že materiálu na hororově laděné příběhy by se dalo najít dost a dost. Škoda, že (někteří) režiséři tohoto filmu se rozhodli jít jinou cestou. (13.03.2016)

,,Podívejte, je vidět Velký vůz...." Formálně vytříbený snímek s poetikou kinematografie 60.let. Tehdejší důraz na obraz, kompozici, barevnost se dnes běžně nevidí. Vizuální gotická strohost v Golemovi(a přeci dokonalá) je v protikladu k barokně nančančané hostině v Travičce. Krásná Milena Dvorská připomíná svou koketerií role Jany Brejchové. Herecký koncert Kopecký - Somr - Bláha doplňuje Jan Klusák. Od nich by se měli dnešní herci učit, jelikož jejich civilní herectví většinou působí jako těžký amaterismus. Samotnou kapitolou je mysteriozní hudba, kdy fenomenální Z.Liška se s J.Klusákem výborně doplňují. Ve srovnání se současnou českou kinematografií získává snímek navrch. (07.04.2013)