Imawa no kuni no Alice

Na Netflixu se opravdu daří Korejským, Čínským a Japonským seriálům. Hra na Oliheň doslova rozbila sledovanost a byla jen otázka času, kdy vznikne něco podobného. A bum, dostali jsme Alice in Borderland, což považuji za největší překvapení minulého roku a letošní 2. série to dokázala ještě překonat. Samotný seriál stojí hlavně na postavách, které mají každý svoje charakteristické rysy a většina z nich Vám přiroste k srdci. Nechybí atletka, frajer, který vše vyřeší svým úžasným talentem pozorování a předvídaní, šíleně hezká slečna, či připosránek. Záporáci jsou tady spíš okrajově a jedná se o lidi v samotných hrách, kteří nejdou pro zradu daleko. Velkým plusem jsou hry, které nabízejí pokaždé něco jiného. Vždy se bojuje o život, ale každá barva a číslo určuje druh a obtížnost hry. Nechybí hry na testy fyzických vlastností či hry na týmovou spolupráci. Tak či tak jsou vždy napínavé, krvavé a většina lidi ve hrách neskončí moc dobře. Chválím letošní 2. sezónu, která začala těšně po Cliffhangeru 1. série a jde vidět, že se zvýšil rozpočet i nápady. Všechno je zde větší, hezčí a tentokrát se hrdinové dozví, co se stane, až posbírají všechny karty, případně, kde vlastně jsou a proč. Her je zde sice méně, ale jsou propracovanější , brutálnější a dostávají zde prostor i postavy, které v 1. sérii byli odsunuty na 2. kolej. Pokud nevíte na co koukat a chcete něco podobného jako byla Hra na Oliheň či Hunger Games, neváhejte si pustit tuhle pecku (02.01.2023)

Nejsem znalec mangy a neviděl jsem Hru o oliheň, takže to pro mě bylo první setkání s tímto tématem a musím říct, že jsem asi nemohl zvolit lépe. Zejména druhá řada byla výborná. Téměř každý díl dokonalý, jeden totální psycho, druhý totální akce, třetí totální masakr. U jedné nedýcháte napětím, jiné citlivější jedinci proslzí. Je to brutální, nelítostné, nikdo si nemůže být jist životem, dokonce ani hlavní postavy, přesto se najde čas někdy překvapivé dialogy i čas představit osud i pocity většiny hlavních postav. Nechybí řada nečekaných zvratů, několik scén které fungují jako totální emocionální ždímačka. A jak už to u japonských filmů bývá, všechny holky nádherné, sympatické nebo zajímavé. (27.11.2023)

Mystery mix Matrixu a Battle Royale po japonsku. Seriál je pořádně ujetý, super zpracovaný a má sem-tam fajn nápady. Tempo bohužel sráží typické asijské přehrávání zejména v emo scénách, kdy se budete držet za hlavu a zuřivě klikat na fast-forward. Méně je někdy více, zejména u emocí, ale to asi autorům shohen anime a seriálů, jako je tento, nikdo nevysvětlí. Dočkáme se tak osudového řvaní, minuty trvajících srdcebolných flashbacků do minulosti - často i u postav, které jsou vám úplně šumák a zhebnout si zasloužili. Prostě klasika. Kdo ví, třeba se v druhé sérii trochu polepší. (13.12.2020)

Celý příběh staví na odtajňování základní otázky – „Na co se to vlastně dívám?“ – která se samozřejmě nezodpoví dřív než na konci. Takže až po úplném dokoukání můžu říct to hřejivé jo, zas tak to nezmrvili. „Alenka v bordelu“ názvem prostě sedí a ti, co čekali něco víc, maj v posledním díle otravnou řadu dalších variant, udělanou přesně pro tyhle otravy. Vyvrcholení je stejně jen třešínka, to hlavní jsou postavy (bílej mikiňák to nejvíc jistí) a ty vražedné (především srdcové) hry, u kterých si zadumáte, zadýcháte i zadojímáte. (04.01.2023)

Je to japonské a jako takové je potřeba si zvyknout na styl vyprávění. Nakonec to člověk překousne a baví se docela dobře, problém jsou ale naprosto nelogické poslední tři díly, které to srazí hrozně dolů. Každopádně nápad a nečekané momenty ze začátku série jsou rozhodně fajn. Co zde ovšem naprosto extrémně nefunguje jsou emocionální momenty. (Hodnocena první série) (28.01.2021)