Pražské blues

Politicky dokonale sterilní vzpomínka na dětství. 1) Joj, to se to žilo. Všechno bylo domácky malinké. Na letišti z roku 1937 (dnes Terminál 3 a 4) odchází k letadlu pod vedením letušky skupina asi 15 lidí - jdou nějakých 20 metrů. Vidíme autobusy Škoda 706 RTO (rámové trambusové osobní), odbavovací centrum v Revoluční ulici v Praze, nemocnici, kde studenta všichni znají. Dobové ozvučení a hudba dodaly atmosféru. 2) Řecký režisér natočil snímek se sympatickými černošskými herci. Je to Sissoko Woandioun (Omar, student medicíny z Angoly), Amina Hasciová (studentka geologie Mariama ze Somálska), Orlando da Costa (odlétající student Amadu z Mali) a Le ballet africain de Guinée. Mé krátké pátrání na internetu k žádným dalším informacím nevedlo. 3) Ukáže se tu i 30letá Jarmila Veselá a 38letý Vladimír Dvořák na hudebním konkursu, 52letý Karel Vlach a mnoho dalších známých postav tehdejší doby. (07.06.2018)

Velice nezáživný politický film o afrických studentech v Praze. Hlášky: „Vy jste z vesnice?“ „Všichni jsme teď v lesích.“ – takže partyzáni. Zednářská symbolika: 21:33 – Omar – podání ruky. Do evropského filmu se nedostane jen tak nějaký Afričan.; 30:17 – zeměkoule; 46:36 – obří globus přes celou obrazovku; 46:56 – další detailní záběr na globus. Student globus pro lepší efekt pohladí. 47:12 – dva globusy v záběru; 48:11 – postupně se šikulům do záběru vejde sedm globusů najednou! Další postřehy: 6:41 protisněhové zábrany i v Praze; 7:21 – černoch v tunelu; VIP mejdany. (12.03.2023)

Film mne neoslovil. Začalo to už zimními záběry starého Ruzyňského letiště, i když jako dokument byly velmi dobré,, připomněly mi školní zájezdy z oněch let. Lyrický příběh dvou černošských studentů v prostředí zimomřivé Prahy - Sissoko byla skutečně půvabná dívka - byl provázen klasickým džezem, tak oblíbený v těch letech a tak neoblíbeným mnou samým po celý život... Na druhou stranu mě zaujala role Jarmily Veselé, kterou si Gustav Brom skutečně vychovával jako džezovou zpěvačku, ale pak byla známá spíše svými popovými písničkami. Jako herečka ovšem nic moc. Spousta známých tváří tam měla doslova štěky... Dvě hvězdičky. (15.11.2017)

Dosud pro mě neznámý film neznámého režiséra vyniká originálním jazzovým soundtrackem, a především výraznou černobílou kamerou Jana Němečka, jenž klade důraz na kontrasty. Určitým nedostatkem by mohla být zdánlivá vytrženost z dobového kontextu, tu však dostatečně ospravedlňuje specifičnost situace zahraničních studentů a univerzální poselství. (12.02.2021)

Zajímavý režijní debut absolventa FAMU řeckého původu, Georgise Skalenakise, který do své prvotiny částečně promítá semi-autobiografické vzpomínání na své životní zkušenosti ze studentských let. Na tyto vzpomínky nahlíží prostřednictvím optiky zaměřenou na subkulturu vysokoškolských imigrantů v Praze, a to skrze perspektivu Omara (Sissoko Woandioun), studenta medicíny pocházejícího z Angoly, který účinkuje v bluesové kapele kde hraje na basu, a který se seznámí s dívkou také pocházející z Afriky. Díky těmto proprietám získává Pražské blues specifický internacionální rozměr, což z něj dělá dost netradiční, ale přesto kulturně pestrý ekvivalent českých novovlnných filmů. Výrazným elementem je zde i jazzový hudební doprovod (typicky černošský hudební žánr), který onomu vzpomínání dodává specifickou hořkou pachuť. Zároveň pobaví i camea hvězd tehdejší české jazzové scény, jako například Karel Vlach, Vladimír Dvořák, nebo Kateřina Trávnická. (02.02.2023)