Dvere v podlahe

Vôbec mi to neprišlo také skvelé ako všetci píšu, a hlavne v tom nebolo nič, čím by som tento film zaradil do mysteriózneho žánru alebo dokonca do komédie. Nejako som celý čas čakal, že sa to začne postupne rozbiehať, alebo aspoň nejako zamotávať. A NIČ! Myslel som, že dvere v podlahe tu budú hrať väčšiu rolu - keď už nie aktívne, tak aspoň symbolicky. No a príbeh o manželstve, ktoré sa rozpadlo po traumatizujúcej strate synov? To by bolo celkom dobré, len keby v tom bola aspoň nejaká pointa, posolstvo, proste niečo. Zopár krát sa počas filmu začalo blýskať na lepšie časy, ale za každým to nejako upadlo. Tak veľa symbolov, ktoré sa núkali aby boli použité, a napokon taká bieda. Takže pre mňa dosť veľké sklamanie. V podstate vôbec neviem, čo chcel vlastne tento film povedať... (21.08.2013)

Tragicka smrt dvou synu vrha jejich pozustale rodice (Kim Basinger a Jeff Bridges) do tristniho a zalostneho pokusu o obnoveni rodiny a nasledneho uvedomeni neschopnosti pokracovat normalne s tihou minulosti. Navic se na scene ocita mladik, ktery ovlivni deni v rodine az v neobvykle mire. Film me zdrave nastval neschopnosti prevest emoce kniznich replik na platnu. Nechapu pozitivni ohlasy k tak depresivne rozvlacnenemu a nezvladnutemu dramatu. Nikdy vice. Fuj. 30% (23.05.2006)

Dveře v podlaze jsou vlastně vagína těhotné ženy... Zajímavé, nikoli pravdivé. 111minut rodinné krize, netradičně slizký nesympatický Jeff Bridges a věčně zlomená Kim Basinger na, pod nebo před zauhřeným pubescentem s účesem alá Ringo Starr! Ano, to jsou Dveře v podlaze. Nuda, propletená rámečky s fotkami, uslintanou dceruškou, růžovým svetříkem, dětskými knížkami a to nejdůležitější - smrtí dvou synů. I převykládání samotné havárie nebylo nijak osvěžující... 40% (08.01.2014)

Irvingovy knihy mi nikdy zvlášť nepřirostly k srdci, ty jeho prasárny mi přijdou až moc ulítlé a prostě se mi ty příběhy zdají tak nějak nesmyslné. I proto jsem k filmu přistupoval s poměrně velkými obavami a zpočátku mi přišlo, že i film bude jen chaotickou snůškou podivných prasárniček, ve kterých jen někteří lidé mají ten dar najít hlubší smysl. Potom se z toho ovšem vylouplo nádherné drama s úžasnou psychologií postav, ne tak křiklavou jako například v Kostce, ale tichou, pomalu plynoucí, postupně odkrývající jednotlivé souvislosti. Herecké výkony jsou fantastické, Jeff Bridges, Kim basinger i Jon Foster ukazují, za co že ty herce v Americe tak dobře platí. Pro mě jedno z dalších filmových překvapení. Možná si kvůli tomu dočtu pár odložených Irvingových románů. :) (07.07.2005)

Jeff Bridges v Ježíšově hábitu, pravidelně rozmístěné háčky po stěnách, dva nalepené papírky na sklo kryjící fotografii, žádný hudební podkres během závěrečných titulků, dvířka v podlaze u squashového kurtu... The door in the floor. Jak hezky to zní. Detaily. Na jejich důležitost stále upozorňuje (anti)hrdina Ted Cole a je vidět, že si z jeho příkladu vzal poučení i scénárista či že spíš John Irving upravil i tentokrát hlavního hrdinu obrazu svému. Knihu jsem nečetla, film nacpaný metaforami mě však sebral daleko víc než Svět podle Garpa, ať už ve své vizuální či písmenkové podobě. Pokud je pravda, že film staví jen na první části knihy, a pokud je nějaká šance na to, že zbytek knihy má alespoň poloviční úroveň první části, moc bych si přála pokračování. I kdyby však nikdy žádné přijít nemělo - jakože nejspíš nepřijde - bude pro mě The Door in the Floor jeden z těch filmů, jejichž odkaz mi bude v hlavě doznívat ještě nějakou dobu. Velmi podmanivých 111 minut. (12.03.2010)