Dvere v podlahe

No už jsem myslel, že to bude zase o duchách a malé holčičce, co je jako jediná vidí. Na štěstí se tam nic takovýho neobjevilo. Bylo to sice zdlouhavý, ale nenudil jsem se u toho. Postavy byly fakt věrohodný, ukázaly jak kladné, tak záporné vlastnosti, u spisovatele třeba využívání modelek, toho kluka a náladovost, u ní zase psycho stav, když si vzpomněla na tu nehodu. Teda jako posuzuje se to těžko, když se mi nic takovýh nestalo, ale lidem se ve světě dějou horší věci a netočí o tom filmy. Snaží se to hrát na city, jak to jde, ale moje hodnocení to neobměkčí. A Basinger nemám rád! Bridges byl jak vystřiženej ze skutečnosti, ani nebylo poznat, že to hrál. (26.05.2006)

Další film řadící se vyprávěným příběhem do opravdu hustě obsazené tvorby s tématy vyrovnávání se s následky náhlého, tragického úmrtí v rodině nebo mezi blízkými lidmi, tentokrát s originálnější vztahovou a povahovou konstelací postav, výborný film, se scénářem inspirovaným patrně neméně výbornou literární předlohou, bez jakýchkoliv pochyb, jednak úspěšným obsazením všech hlavních postav, přede všemi pak díky naprosto skvělému Jeffu Bridgesovi v ústřední roli uznávaného spisovatele a knižního ilustrátora, ale rovněž také Kim Basinger, i ona je překvapivě ve své roli výborná, jako jeho manželka opravdu přesvědčivá, ale síla filmu je i v celkově poutavém zpracování děje, který i přes svůj závažný, dramatický obsah nepostrádá řadu velmi humorných, odlehčujících momentů, kdy se divák asi jen těžko ubrání uvolněnému smíchu, hlavně v situacích, které jsou spojeny s rolí Eddieho, mladého spisovatelova letního praktikanta, univerzitního studenta se spisovatelskou ctižádostí, který je zpočátku nevědomky vtažen a postupně stále více zaplétán do komplikovaně napjatého, bolestivě umírajícího manželského vztahu Teda a Marion, rozvráceného právě tragickou automobilovou nehodou jejich dvou odrůstajících synů, ve výsledku tak Eddie získává naprosto jinou životní zkušenost, než pro kterou si na letní praktikování k Tedovi původně měl přijet, rozhodně doporučuji, tohle je jeden z filmů, které jen jednou shlédnout nestačí. Zajímavý komentář : Fridecka (05.07.2012)

Tiché komorní drama o rozpadu jednoho vztahu plné symboliky a úsporných náznaků, jehož vrcholným momentem je zřejmě autorské čtení pohádky/mýtu o chlapečkovi, který se zdráhal narodit do pokoje s dveřmi v podlaze...atavistické zosobnění strachu, věcí skrytých a ve své nekonkrétnosti vyvolávajících obavy. Irvingův román jsem nečetl, nemohu tedy posoudit, jak Tod Williams původní literární text adaptoval, mohu ale konstatovat, že natočil silný a soudržný film, který svým pomalým plynutím spěje k neodvratnému finále - otevření oněch imaginárních dveří a nahlédnutí dovnitř temné hlubiny... (02.03.2008)

Už když jsem Irvingův román Rok vdovou asi před pěti lety četla, napadlo mě, že by z toho mohl být dobrý film. Při sledování mi ale znalost předlohy spíš uškodila - bylo to fakt skoro doslovné...vyzdvihla bych Jeffa Bridgese, přesně tak jsem si úspěšného spisovatele-neúspěšného manžela při čtení knížky představovala. Stejně na mě ale film působil tak nějak sterilně, i když je plný krásných obrazů a zajímavých dialogů. Doufám jen, že někdo jednou zfilmuje i druhou půlku Irvingovy knihy, která se víc zaměřuje na osudy malé Ruth - kterou ve filmu mimochodem kouzelně ztvárnila sestra uječené Dakoty Fanning z Války světů :-) (03.05.2006)

Jedna z těch lepších filmových adaptací knih Johna Irvinga. Debutující Tod Williams natočil citlivý a smutný film bez velkých srdcervoucích scén a možná právě proto jsou Dveře v podlaze tolik působivým filmem, který by neměl ujít pozornosti žádnému fanouškovi Americké krásy. Kim Basinger je jako smutná a chladná Marion natolik uhrančivá a sexy, že její přítomnost dráždí skoro víc jak v knize. Jeff Bridges je jako Ted Cole správně bohémský a charismatický a skvěle zvládnul i vnitřní smutek hrdiny, který se snaží skrývat za usměvavou a bezstarostnou tváří. Po skončení filmu ve mně zůstaly velmi zvláštní pocity, díky kterým budu nad Dveřmi v podlaze ještě nějaký ten čas přemýšlet (a rád). (20.03.2008)