Dvere v podlahe

Na filmu "Dveře v podlaze" je nejsympatičtější asi ta slepá nepoddajnost divákovi, zvláště tomu Hollywoodskému. Ve filmu neuvidíte jediný citový výlev, jediný slzopudný moment a ani jediný náznak sentimentality. A ti, co se na film nalákali pouze s vidinou toho, že uvidí zcela obnaženou Kim Basinger (která je pořád stejně krásná, jako před 20ti lety), užili si pouze na 10 vteřin. Jinak je film prodchnutý smutnou (ne depresivní) atmosférou, která se dokáže zarýt pod kůži. Jeff Bridges je ve své roli naprosto dokonalý. Působí daleko mužněji, než v jiných rolích. Kim Basinger není jen kráska z plakátu, ale i skvělá charakterní herečka. Nebýt rozvláčného tempa v polovině příběhu a trapného extempore s Mimi Rogers, bylo by to za 90%. Takhle za 80%. (02.03.2008)

Jeff bol vždy môj mimo top10 favorit, s ktorým som sa vždy na film tešil s istotou, takže k filmu sa pripájajú len dve menšie prekvapenia. A to je finálny návrat vyzretej Kim a postupné zatieňovanie Dakoty, jej malou, tiež kúzelnou sestričkou. Na tých génoch asi niečo bude. Dráme to mierne komické ladenie vôbec neuberá na vážnosti, situácie majú tak svojské čaro ako aj celý film. 80%. (12.11.2007)

Knihu jsem nečetla, takže nemůžu a nemusím srovnávat, ale film mě zdrchal! Eddie vpadne nepřipraven do rodiny, která zrovna zažívá „smutné časy v dlouhém šťastném manželství“, kde se nevyřčená tragedie prolíná v každé situaci, dívá se z každé fotky na stěně, ocitá se v každé dětské povídce, přidává se k lekcím v milování, je prostě všudypřítomná!!! Z posledních sil jsem si pro sebe vyškrábla přesvědčení, že člověk přece nemůže stále setrvávat v zoufalství, v zoufalství nad ztrátou dětí, v zoufalství dítěte opuštěné vlastní matkou (která, jenom nechtěla být špatnou matkou) .... musí se unavit! (15.06.2005)

Postavy tak plnokrvné, ako vnútorný svet, ktorý sa v skutočnosti s vonkajším iba prelína, žijú v Irvingových príbehoch v omnoho zhutnenejšej forme. To je podstata ich sily a tažisko príbehu. Rovnako jako špecifické detaily, ružový sveter a váha každého slova – bez ohľadu na ich počet. Nečítala som predlohu a priznám sa, že som čakala niečo iné. Možno preto ma príbeh Tima, Tomiho, Marion a Teda v chodbe plnej fotografií, prekvapil. Každá rodina má svoju drámu, ale viera v príčiny a dôsledky, u Irvinga tak prepracovaná, a dôsledná práca na každom hrdinovi, robí z jeho diel skvosty s hlbokým leskom. Rada sa v ňom stácam a nemôžem neodporučiť aspoň na chvíľu sa ponoriť do osobného života inej rodiny, než tej vašej. (25.02.2006)

Manželé Ted a Marion (přesní Jeff Bridges a Kim Basinger - ta nezapomíná na své svěží výkony, např. z L.A.-Přísně tajné), jenž se nedokáží vyrovnat se ztrátou svých dvou synů, nezkušený mladík (talentovaný Jon Foster), jenž citově vzplane k Marion, a jedna chodba, která jim svými fotografiemi stále připomíná tragickou minulost. Režisér trefně odkrývá rez navenek šťastných domácností, řadě situací - např.milostné vzplanutí - ale jen tak neuvěřím, filmu by jistě slušela polovina 20.století, nikoliv současnost. Williams přes veškerou snahu dokazuje, že doslovná adaptace nemusí být vždy trefa do černého!! Přesto si toto komorní drama, které potřebuje divákovo zamyšlení, zaslouží lepší průměr.. (15.03.2006)