Réžia:
Zdeněk TycScenár:
Zdeněk TycKamera:
Marek JíchaHrajú:
Filip Topol, Barbara Lukešová, Iva Janžurová, Markéta Hrubešová, Tomáš Hanák, Jozef Domonkoš, Tereza Pergnerová, Petr Lébl, Marta Vítů, Gabriela Hyrmanová (viac)Obsahy(1)
Filmový scénář Zdeňka Tyce dozrával od roku 1990. Prošel četnými proměnami a posléze se stal podkladem česko-francouzského filmu "Žiletky". Jeho poetikou Tyc navázal na svůj režijní debut - vynikající, leč stále nedoceněný film "Vojtěch, řečený sirotek". Podobně jako v něm i v "příběhu o lásce až za hrob" je klasický děj nahrazen silnou vnitřní situací hlavního hrdiny Andreje Chadimy (ve ztvárnění Filipa Topola), jehož citové a myšlenkové zrání sledujeme od roku 1984 do současnosti, tedy do roku 1994. V "čase temna" potkává nezakotvený Andrej krásnou Kristýnu, která se pro něj v příštích letech stává symbolem nedosažitelnosti. Mladík trýznivě prožívá čas vojny, odkud se zoufale pokouší dostat, a po dlouhodobém léčení na psychiatrii se mu to podaří. Očistí se "útěkem" na idylický venkov, ale po čase se vrací do Prahy a zakouší trpké citové rozčarování. Nakonec však nalézá vyrovnanost a naplňuje vysněnou lásku... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (94)
Pro mě hodně zásadní film. Radikální nejen po stránce formální (experimenty s obrazem, barevnou symbolikou a hudebním kontextem), ale také tím, že téměř rezignuje na příběh, ze kterého ponechává jen surrealistický skelet, který připomíná filmovou báseň. Právě práce s barvami velmi připomíná tvorbu Wima Wenderse, k němuž (a hlavně jeho Nebi nad Berlínem) odkazují i četné pohledy na panorama Prahy, krajinu města a také meditativnost celého filmu. Film je silně propojen s hudbou Psích vojáků a mnohé scény získávají smysl až při znalosti textů skladeb, které je doprovázejí, a hudba zde tak neplní jen funkci doprovodnou, ale i narativní. ()
Podivnost. Skvělé scény střídají hrozné, příjemné herectví střídá nepříjemné (k dialogům se snad raději nebudu vyjadřovat). Krásné záběry, leč občas prázdnotou zející - krásné myšlenky, z jejichž zobrazení je však docela často cítit amatéřina - krásný Filip Topol a krásná hudba jeho Psích vojáků, avšak ta bohužel dostala krutě málo prostoru (titulní skladba na závěr je ovšem vskutku duši-drásající). Přesto je v tomhle snímku "něco", co mě nutí chtít ho vidět znovu... ()
Hodně neznámej ale o to lepší film. Hned ze začátku mě to pohltilo, protože to vůbec není intelektuální, jak jsem si myslel. Navím mě přišpendlila skvělá hudba od Topola, stejně jako jeho hereckej výkon. Hra s barvama skvěle podtrhovala náladu hlavního hrdiny a ostatní herci, třeba Hanák, byli skutečnější než ve skutečnosti. Taky mě zaujaly některé moudra: "Kdo nekouří, nedělá nic. Kdo kouří, přemýšlí o životě." Nebo nádhernej a poetickej závěr filmu: "Kam táhneš tu mrtvolu?" "Bylo toho na ni moc." A tak mi teď v uších zní klavírní podklad, kterej Topol má taky overšovanej (Chce se mi spát): "Když přídu ráno domu, sednu si a zapnu televizi, venku choděj krásný holky, začíná novej den, no jo ale co dělat, chce se mi spát. | Občas se osprchuju, zatopim v kamnech, holky se mi dívaj do oken, z televize se na mě taky dívaj, no jo ale co dělat, chce se mi spát. | Jednou mi jedna řekla, že vypadám jako James Dean, ale že je vidět, že prej moc chlastám, co na to říct, chce se mi spát. | Byla moc krásná a voněla, kouřila drahý cigarety a furt se smála, v očích měla plameny, byla to velká láska, no jo ale co dělat, chce se mi spát. | Nechci vypadat jako James Dean, nechci kouřit drahý cigarety, nechci se smát, nechci polykat plameny, stejně to nejde, chce se mi spát. | Protože když ráno přídu domu, sednu si a zapnu televizi, venku choděj krásný holky, začíná novej den, no jo ale co dělat, chce se mi spát." Slyším ten text a hned mám před očima znovu útržky z tohohle nadčasovýho a podceňovanýho filmu... PS: myslím, že francouzští koproducenti z toho moc chytří nebyli ()
Dost neuchopitelný, ale fascinující film, který ve mě zanechal spousty protichůdných pocitů. Děj se pomalu rozjíždí, jednotlivé pasáže poskakují sem a tam, bez nějaké ucelené dějové linky... Ale zároveň film předhazuje divákovi zajímavé obrazy z šedivého světa v komunistické éře. A snahu jednoho chlapíka tomu čelit. Zlomeného chlapíka, co se utápí v chlastu a ve známostech na jednu noc. Proč? Aby alespoň na chvilku zaplnil tu mučivou prázdnotu a snad i jednou pocítil něco jako lásku. A konec? To je sakra působivé podobenství, neuchopitelné, snad i nepochopitelné, ale niterně drásající a zničující. ()
Depresivní pohled na ubíjenou duši prostřednictvím krvavých cárů příběhu, který se snaží udržet anonymní odstup a nekonkrétní zpodobnění? Uměleckým ztvárněním je představena vizualizace utrpení, s na očividně nízký rozpočet některými skutečně vybornými efekty. Priznávám nicméně, že druhá polovina mě zaujala po té první plitké a trochu zmatené více. A nebylo to jen prakticky neustálým modrým filtrem. Naproti tomu závěr je hodně obrazový a zážitkový, což kazila sice výborná ale na proměnlivost chudá hudba Psích Vojáků (a navíc mám stejně nejraději Krasobruslaře). Nedokázal jsem se, i přes vnímání vykreslované atmosféry, nikdy plně vcítit do depky bratří Topolových a ani do tohoto snímku se nedokážu plně ponořit. Asi mám málo výkonnej mozek nebo co... ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (2)
- Ve filmu kromě písně „Žiletky“ uslyšíme i hudbu z písní „Chce se mi spát“ a „I am lucky“ od skupiny Psí vojáci. (Emo-haunter)
- Kniha, kterou si čte hlavní hrdina v druhé polovině filmu, je Zapomenuté světlo Jakuba Demla. (NinadeL)
Reklama