Žiletky

Dost neuchopitelný, ale fascinující film, který ve mě zanechal spousty protichůdných pocitů. Děj se pomalu rozjíždí, jednotlivé pasáže poskakují sem a tam, bez nějaké ucelené dějové linky... Ale zároveň film předhazuje divákovi zajímavé obrazy z šedivého světa v komunistické éře. A snahu jednoho chlapíka tomu čelit. Zlomeného chlapíka, co se utápí v chlastu a ve známostech na jednu noc. Proč? Aby alespoň na chvilku zaplnil tu mučivou prázdnotu a snad i jednou pocítil něco jako lásku. A konec? To je sakra působivé podobenství, neuchopitelné, snad i nepochopitelné, ale niterně drásající a zničující. (20.05.2010)

Psí vojáci jsou moje srdcovka, proto tento film obdivuji už jen za to, že jsem mohl vidět Filipa Topola ve zcela netušených výjevech - třeba když brečí na otcově pohřbu, leze na komín nebo se sprchuje - a to ani nemluvím o ikonické scéně, kdy do sebe obrátí na ex flašku rumu, načež sebou flákne o zem. To je dokonalé! Nicméně i přes všechno toto dobré musím říct, že se zdaleka nekonala tak velká katarze, jakou jsem čekal. Tento film je totiž příliš podivný. Vždyť už jen to obsazení - Filip tu hraje vedle Ivy Janžurové, Tomáše Hanáka, Terezy Pergnerové a Petra Lébla? Velmi nesourodá partička... Mám rád bizarní věci, ale tohle na mě bylo asi zu viel (viz třeba asi dvacetiminutová scéna, jak Filip leze na komín.. a pak zas dolů). Písně Psích vojáků i osoba Filipa Topola jsou velmi silným a sugestivním materiálem a myslím si, že se jich dalo při tvorbě celovečerního filmu využít líp. (19.10.2013)

Zdejší nízké hodnocení moc nechápu - hodnotící mají během koukání na tento skvost asi klapky na očích. Film ucelený, sebevědomý, pln symbolů a metafor, částí faktických a výpravných, které střídají pasáže surrealistické až snové. Snímek, který toho říká velmi mnoho - o lásce, společnosti, mezilidských vztazích. Hudba Psích vojáků je něco, co mě začalo v poslední době hodně bavit. Stejně tak Filip Topol hraje (na víceméně neherce) skvěle, ale i tak Iva Janžurová nebo Markéta Hrubešová. Potěší menší cameo Tomáše Hanáka. Někde v komentářích jsem tu četl, že se jedná o jeden z mála českých čistě autorských filmů a musím jedině souhlasit. První třetina, která je v podstatě založena pouze na symbolice, je v naší kotlině takový menší úkaz - tedy z pohledu porevoluční tvorby. Následující faktická druhá třetina je skvěle dramaturgicky zvládnutá a ukáže divákovi zase odlišný úhel pohledu na příběh. Vše korunuje závěrečná část, kdy posledních cca 15-20 minut, tedy úplný závěr, má světovou kvalitu a dovolím si tvrdit (subjektivně), že jsem neviděl lepší konec filmu v novodobé české kinematografii. Škoda, že Zdeněk Tyc víc netočí, přece jen těch filmů moc nemá a už vůbec ne těch, které jsou známy širší veřejnosti, např. právě jako Žiletky. Já vidím tento snímek kvalitou minimálně na úrovni evropských filmů a zážitek z kina/projekce by byl určitě ještě silnější. Pro mě obrovské překvapení. (11.01.2015)

Po delší době viděno v letním kine na Dobráku a musím říct, že originalita z tohoto zvláštního snímku přímo teče! Parádní kamera, ty dlouhé obrazy, to je nádhera, hodně moc netradiční děj, výborný Filip Topol a v neposlední řadě skvělá a nenásilná hudba Psích vojáků. Snímek pro náročného diváka, každý si ho může vyložit jinak. Závěrečná píseň Žiletky už se stala kultem! Byl bych moc rád, kdyby film už konečně vyšel na Dvd, právem by si to zasloužil. EDIT. Konečně jsem si film mohl vychutnat v restaurované podobě a musím říct, že mě opět dostal pro svou až kafkovskou poetiku. Miluju tento nenapodobitelný kousek, kterému podlehne každý, kdo má otevřenou mysl. LFŠ UH 2021. (04.09.2011)

Žiletky Zdeňka Tyce jsou v kontextu českého filmu naprostým solitérem a v našem geografickém prostoru i zjevením. Film reflektující existenciální krizi středoevropského intelektuála (symptomatické jméno hlavního hrdiny - Andrej Chadima!) spíše jen omylem spojovaného s prostředím a fenoménem dobového undergroundu, film jako obrovská a přesná metafora nemožnosti intelektuálního úniku z české kotliny (symbolická scéna odlehlé koliby pod Karlovým mostem), film plný nádherné hudby Psích vojáků (zvláště závěrečné Žiletky se švenkem kamery do prázdnoty vesmíru plného hvězd; ale i motiv písně Chce se mi spát...), film s významovými přesahy, s poetikou hledání a s přístupem, který lze označit jako UMĚLECKÝ, film snažící se dávat odpověď, film plný symbolů (komín - absurdita protestu, Kristýna - symbol nedosažitelnosti, pouť, bloudění, páter noster...), film vybočující svým přístupem k barvě, černobílý i plný barev a barevného tónování odrážející psychický stav a nálady hlavního hrdiny (jasný odkaz k jinému intelektuálovi světového filmu Krzysztofu Kieslowskiému a jeho trilogii barev vznikající ve stejné době), film rozdělený na dvě nevyvážené, byť obě velmi důležité části - černobílou - popisnou a barevnou - symbolickou, film těžký, hloubavý, depresivní, přemýšlivý, mnohoznačný a mnohoúhelný... Spolu s Reifovou Postelí, režisérovým debutem a v poslední době se Štěstím Bohdana Slámy na dlouhou dobu jediný skutečně autorský film. (Škoda, že byl pro festival Berlinale zbaven své závěrečné barevné katarze...) (19.05.2007)