Ja, robot

I akční rámec může skrývat film s myšlenkou a hloubkou, jakkoliv paradoxně to zní. Že hlavním pachatelem této kvality je mimořádná literární předloha Isaaca Asimova, je za těchto okolností více než zjevné. Konstatované projevy "akčního" žánru tu nepůsobí rušivě a naopak zdravě dynamizují a dramatizují děj a myšlenku. Film je nejen svým vročením, ale i námětem vlastně překvapivě současný, byť pozitronových mozků se nedopracujeme zdaleka tak lehce, jak Asimov naznačuje. Roboti - zatím více v základním výzkumu než ve vývoji či dostupném prodeji - jsou již tady a postupně nastupující nanotechnologie mohou tento proces jen dále dynamizovat a urychlovat. Kyberorganismy již nebudou jen stroji, ale i partnery. 30-50 let, která patrně uplynou k datu, jež z této věty učiní šedou skutečnost, je doba neuveřitelně krátká, nikoliv dlouhá. Poutavý příběh a opravdu humanizovaní robotové, kteří v něm vystupují, jakoby navazoval na klasické Čapkovo drama RUR. ROBOT není jen akční oddychovkou ani zábavnou podívání; je dílem až katastrofickým s ohromným předvídacím potenciálem. Dílem, na něž jeho tým režisérem a scénáristou počínaje, může být právem pyšným. (14.08.2010)

Na tento film jsem slyšel vcelku chválu - hodně akce, hodně triků. Od začátku je jasné, že ve sci-fi filmu je možné mnohé. Ale myslím, že i v tomto případě by si film měl udržet jakýsi ráz reality. Vše jsem překousl, ale závěrečný souboj s počítačem a roboty, kdy Smith přeskakuje z lávky na lávku, aniž by spadl a ještě u toho zvládá bojovat... To na mě byla příliš silná káva. (21.05.2008)

Hemží se to tu pochvalnými slovy, ale já v tom nic extra nevidím. A není to proto, že bych měla něco proti žánru jako takovému, ale nestačí mi sympatický polda, sympatický robot, sympatická vědátorka a trik na triku. Potřebuju být v napětí, mít strach, někomu fandit, v někoho věřit, potřebuju přemýšlet a hlavně potřebuju být překvapovaná. V tomhle filmu bylo na co se dívat, nebyla to nuda, byla to zábava, to bezesporu, ale když já holt chci, alespoň pokud jde o lidstvo na Zemi, nějakou tu hlubší myšlenku, ne revoluci v prášku. (23.03.2005)

Je parné léto a k tomu neodmyslitelně patří pořádný popcornový nářez. A protože rudoch Hellboy se zatím pozdržel kdesi za oceánem, pozornost si zatím jednoznačně zaslouží testosteronový bijec Will Smith, o němž producenti i režiséři moc dobře ví, že zpomalený a naštvaný chutná úplně nejlépe. Jeho drsná frackovitá image se zúročila i zde - těžko si na pozici rozporuplného vyšetřovatele záhadné (sebe)vraždy v přetechnizovaném roce 2035 představit někoho stylovějšího. Hláška střídá hlášku, pátrání se příjemně rozvíjí a iluze fungujícího světa se neustále prohlubuje. Scénář po delší době přichází s poměrně originálním námětem, i když to občas malinko zaskřípe a zavane moderním popem pro celou rodinu - zlí roboti jsou červení, hodný robot všechny zachrání atd. V globálu je však atmosféra příjemně temná a lehce odkazuje na Blade Runnera, i když jeho kultovního statutu snímek určitě nedosáhne. Triky mají naprosto oslnivou kvalitu (roste tu velká konkurence ostatním trikovým gigantům), roboti působí zcela přirozeným dojmem a když přijde na akci, dostávají všechny vaše smysly pořádně zabrat - rotace kolem osy, bullet-time a ostatní trademarky současného „postmatrixovského standardu“ přicházejí v jednom úhledném balíčku. Alex Proyas pobral to nejlepší z Vrány, Bad Boys a Minority Report, celek mírně přisladil Asimovem (prostě si od něj vzal roboty ;) a pod nálepkou akční sci-fi prodal na velice líbivém podnose. Co na tom, že má jeho film mnohem blíže k čiré komerci, než k artfilmu, který by stál za delší přemýšlení - je přece to léto. Vyrážejte do kin! (02.08.2004)

„Can a robot write a symphony? Can a robot turn a… canvas into a beautiful masterpiece? - „Can you?“ Proyas je velmi schopný režisér, o tom není pochyb, ale tady tím povrchním klouzáním po zamrzlém Asimově jezeře, držíc za ruku trikově nedotažené akční scény včetně přemrštěného "supermanského" finále a s obavami důkladněji se podívat na bohatý svět skrývající se pod ledem nesoucím komerční úspěch, u mě moc bodů nezíská. Nehledě na to, že Fresh Princova cool póza s kolíbavou chůzí v kožených gaťkách a ropovodem Družba pod paží mi po chvíli začala lézt krkem, ale to je jen můj dlouhodobý osobní problém s hereckým projevem pana Smithe, který nelze brát za bernou minci. Pozor, mini spoiler! Kdo by to byl řekl, že jeho levou rukou masturbující detektive Del Spooner dá reálný základ rčení: „Udělej si to levačkou, ať to máš jak od cizího..“ (11.04.2011)