Ghost in the Shell 2: Innocence

Zřejmě bych si měl do zátylku připojit nějaký modem, abych na něco takového dokázal přistoupit. Já opravdu nechápu nač ta překombinovanost, nač ta vážnost, když tam stejně jde o hovno... Až budu mít někdy průjem, dám si monitor na záchod, možná že mi pak sledování dokonalých bytostí ponořených do hluboké nadživotní filozofie bude v tomto spojení bližší. (07.01.2008)

Film zdobí vizuální koncert barev a hudební (OST) pamlsek. Pokračování ve stejném duchu (rozuměj duchu i Duchu) prvního dílu. Dějově nabité ve stylu asijského noiru, intelektuálně místy tak nabité, že jsem si musel několikrát film přetáčet nazpět, abych pochytil komplexnost dialogů. Až jednou přeroste UI do takové míry, bude tento film biblí v postupu a přístupu. (02.07.2017)

Na Innocence jsem se těšil ještě víc, než na první díl, a můžu radostně konstatovat, že mě ani trochu nezklamal. Nedosahuje sice už takové filosofické hloubky jako jednička a tento "nedostatek" se snaží kompenzovat přehršlem nejrůznějších filosofických keců, na druhé straně ale oplývá úžasnou Noir atmosférou, která v kombinaci s futuristickým cyberpunkovým světem dostává zcela nový, neuvěřitelně hypnotický, rozměr. Batu je prostě noirový detektiv jako vyšitý a femme fatale (samozřejmě majorka) celou dobu tak neskutečně intenzivně visí ve vzduchu, že ji z filmu i v její nepřítomnosti cítítě snad ještě daleko víc, než kdybyste ji přímo sledovali na obrazovce. Počítačové technologie navíc za těch devět let urazily opravdu dlouhou cestu a pokud jsem se tak u Karase rozplýval nad jeho úžasno vizuální stránkou, musím tady veřejně uznat, že Innocence se mu přinejmenším vyrovná. Když vám k tomu navíc prozradím, že Kawaieho hudba působí snad ještě intenzivněji, než v prvním díle, není tady myslím nic, co byste ještě měli řešit... (02.05.2007)

Kdyby loutka měla hlas, křičela by 'Já nechci být člověkem!' Dějově přímočařejší a méně zadumané, než původní Kôkaku kidôtai, ostatně hlavním hrdinou je tentokrát Batou, a to je poněkud zemitější osoba, než éterická Motoko. Těžiště sdělnosti se z dialogů překulilo do nádherného výtvarného vizuálu, což vítám, neboť přehnané mudrování moc v lásce nemám, zatímco na pěkné obrázky se dívám rád. Jen rozuzlení nemuselo být až tak jednoduché a prozaické.... Mamoru Oshî chtěl asi nějak vyvážit metafyzičnost toho "nanebevzetí", jenž si major Motoko odbyla ve finále předchozího dílu. (02.08.2008)

Metafyzické, extrovné, sofistikované. Pohľady na veľkolepé super-moderné mesto a brilantná hudba sú nezabudnuteľné. Mne ale vôbec nevadilo citovanie rôznych filozofov (Descartes, Platón). A veľmi pekný bol vzťah cyber-detektíva z jeho psom. Jednotka je samozrejme kultová a pokračovanie prinieslo ešte niečo čo sa nedá slovami popísať. Efektné a oslnivo pôsobia na mňa akčné scény ktoré boli priamočiare ale skvelé urobené. (07.06.2012)