Studená jazda

Chtěl bych se tak trochu vžít do všech, kdo se objevili buď jako samotná závodníci, nebo jejich trenéři, či diváci na ZOH v Calgary v roce 1988. Přecejen vidět na zimní olympiádě jamajský tým, notabene bobový tým, nemohlo mít chybu, ale Jamajčani všem vytřeli zrak a ukázali jim, že i oni z tropických oblastí se mohou rovnat těm nejlepším národům, které se můžou pyšnit SNĚHEM, v tomto sportu a že jedním z nejdůležitějších faktorů je přátelství, jež vás může dostat pořádně daleko. Ale zpátky k filmu. Líbil se mi po všech stránkách. U hlavní herecké eskvadry musím pochválit kasting, každá postava nabídla jiný charakter, tím pádem se i nastolovaly jinak vtipné situace. Film kombinuje více žánrů, což by většinou dopadlo spíše katastrofálně, ale v konečném výsledku se mu to podařilo namixovat bez problémů. V jednu chvíli to na vás vypálí parádní vtípek, pak přijde vážné poselství, v některých momentech se divák dočká i dramatických okamžiků. Já jsem se vžil naplno do bobistů a všechno jsem s nimi prožíval. Všemu pomohl úžasný český dabing, který dokázal již tak zábavné momenty posunout na úplně jiný level. Málokdy se vydaří komedie, ale tady tato se v mém žebříčku postaví na piedestal společně s pár jinými. Závěr docela emocionální, od reality trochu odlišný, ale komu by to vadilo, že ? Za mě dávám 90 % (08.03.2018)

Zdařilá komedie s několika veskrze rodinnými momenty, ve které čtyři sympatičtí (ve třech případech skrytí) Rastafariánci s brilantním trenérem Johnem Candym úplně zboří zimní olympiádu v Calgary za doprovodu hudby autorské dílny Hanse Zimmera, tentokrát ve spolupráci s Nickem Glennie-Smithem. Pro moji generaci má tenhle film status legendárnosti srovnatelný s Vražedným Pobřežím:) Jednou provždy 80%. (11.02.2004)

Kromě jiného i o tom, že někdy není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Protože všichni máme své velké i malé sny, ale ne každý z nás sebere odvahu, aby se pokusil je uskutečnit. Některé vtípky jsou zbytečně přeexponované ... nebo spíš trochu primitivní ... tak nějak na americký způsob - ale jinak v pohodě. Příběh jamajských bobistů má něco do sebe - možná i proto, že někde hluboko pod nánosem hollywoodského make-upu lze objevit pravdivý základ. (09.03.2014)

Pohodová devadesátková komedie ze slunečné Jamajky se sportovní zápletkou. Nemohu tvrdit, že bych se válel smíchy po zemi, ale celé to bylo takové milé, rodinné. Kucí byli sympatický a jejich trenér. Docela mne udivila ta barevná móda té doby. Člověk už to pomalu zapomněl. Jasně v Karibiku nosili všichni všechno barevné, ale i v té Kanadě pak zaujala ta šílená barevnost ohozů. No jo , vono je to taky od třiadevadesátýho k dnešku 29 let... Fůůů... Letí to. Takových filmů už dnes moc nen ía líbilo se mi i to poselství, že lecos jde když se chce. Ale musí se chtít hodně. Dávám za 3 polibky na vajíčko. * * * (25.01.2022)

Tak tohle je naprosto perfektní sportovní komedie.Je to hlavně díky čtyřem sympatickým představitelům jamajčanů , díky Johnu Candymu , výborné hudbě Hanse Zimmera nebo dobrým hláškám.Od začátku až do konce je to film ,který pobaví.Jinak , většinou u filmů byvají zkažené konce ale tento konec je ......moc dobrý! Tento film doporučuji (12.08.2006)