Ústav

Cože? Cože? Cože? Dobrá, začátek bych ještě chápala, mě přivézt do cvokhausu, kde mi budou společnost dělat buď právě ti cvoci nebo sterilní paničky, jejichž největším vyvrcholením dne jsou debaty alá "aby ta kapela na našem plese nehrála příliš hlasitě, ba spíš potichu", pravděpodobně bych se také vrhla do náruče prvního ucházejícího magora, kterého bych potkala. Ale to, co se děje pak, nad tím už mi zůstává rozum stát. Ze všech hlavních představitelů se totiž stanou tak trochu monstra a nebohé Natashe Richardson parádně hrábne. Ještě dnes mám z té její chladnokrevné aristokratické vizáže spojené s netečným pohledem, kterým sleduje utonutí svého syna (ooops, teď jsem prozradila něco málo z děje) husí kůži. Naordinovala bych jako lék na nešťastnou lásku, za tímto účelem je totiž Ústav plně funkční:o) Věřte mi, ono vás pak jakékoliv blbnutí hned přejde. (24.08.2007)

Tohle smutné drama jsem si emočně prožila od začátku až do konce. Natasha Richardson v roli Stelly byla fascinující,cítila jsem všechny její střídavý nálady a tu vášeň mezi ní a Martonem Csokasem. .............. "Chci abys věděla co tě teď čeká. Ten šok, ten přejde a místo něj přijde zničující smutek. Časem si plně uvědomíš cos udělala a budeš strašně,strašně smutná. A ten smutek tě bude provázet až do konce života.".....Jak snadný hodit všechno jen na jednoho. Možná kdyby manžel Stelly nebyl takový studený psí čumák nemuselo jim to oběma zničit rodinu. A jak některým dělá dobře když druzí trpí. Ian McKellen tady hraje pěknou krysu i jemu se zachtělo okusit vdanou paničku. ...."Tohle není můj obyklý přístup k pacientkám,to mě tak znenadání posedlo. Bylo by necitlivé chtít abys mě milovala. Ale věřím že v současné době mě potřebuješ a to by časem mohlo přerůst v lásku určitého druhu."....Pan doktor krysa si chtěl ten poslední zbytek urvat sám pro sebe jen trochu nedomyslel že za prstýnek si lásku ani vášeň nekoupí. Konec mě dostal až mě u srdce zabolelo. (13.04.2013)

To bylo silný. Mám k tomu jedinou výhradu: zájem doktora Cleava (Ian McKellen) o Stellu v závěru filmu byl pro mě tak nečekaný, že jsem ho podezíral z nějakých postranních úmyslů. Mít tu možnost, tohle finále bych změnil a doktora bych dál nechal dělat svoji práci. Nechápu, proč se jim do toho měl přimotat..? Těch vyústění se i bez něj nabízela celá řada. Ale síla lásky/vášně ohromující. (18.02.2017)

Oficiální text distributora vám prozradí dvě třetiny filmu a navíc vás od něj zřejmě i odradí, protože toto provařené téma už bylo zachyceno na filmovém kotouči nespočetněkrát a pokaždé stejně... A ne, Ústav není výjimkou. Je to opět snadno předvídatelné drama, které obsahuje pár nadstavovaných dějových zvratů na závěr, které ovšem stejně budete čekat, takže se nad nimi jen pousmějete a řeknete si "no a?". Ale nerad bych filmu škodil, protože není až tak špatný... Je jen naprosto nezajímavý. Napadá mě jen jediný důvod, co na něm vyzdvihnout - erotické scény David MacKenzie umí natočit, naaranžovat a nasnímat skvěle. Ale to je na film tak trošku málo. Šeď a místy špetka erotického jiskření? Tři hvězdičky a ještě jsem musel dlouze uvažovat. [leden 2007] (21.01.2007)

Za scénářem filmu stojí současný světový dramatik Patrick Marber, škoda že tuto zásadní skutečnost neuvedl i distributor. Je vůbec s podivem, že filmy do distribuce připravují diletanti, kteří nejenže nic neví o samotném filmu, ale často jim zřejmě chybí i základní vzdělání. David Mckenzie to od českých distributorů schytal důkladně. Film Young Adam přeložili jako Adamovo tajemství, čímž nejenže zcela překroutili smysl původného názvu, ale nový název je vlastně naprostý nesmysl, vzhledem k obsahu filmu. Na obálce DVD je pak uvedeno, že film se odehrává v 30. letech, ačkoli se odehrává v letech 50., což je docela zásadní vzhledem k tomu, že je to film o pocitu beat generation. Zdá se, že distributorům se zcela spolehlivě podařilo Mckenzieho pro české publikum na dlohou dobu odstřelit. Kladu si otázku, zda někteří menšinoví autoři tak nejsou pro publikum ztracení nikoli pro svou intelektuální náročnost, ale proto, že je na trh uvádí lidé, kteří jim nejenže nerozumí, ale zřejmě jsou jim i zcela ukradení. I taková maličkost, jako když vystřižené scény nejsou označeny jako Vystřižené scény ale jako Film o filmu, cosi vypovídají o řemeslné etice a (ne)schopnosti zaměstanců distribuce. Ale to by bylo na delší úvahu, zpátky k filmu. Patrick Marber kromě dramat vynikl také jako scénárista, adaptoval pro film svou hru Closer (česky Na dotek), poté román Asylum (česky poněkud zavádějící překlad Ústav), dále Notes on a Scandal (Zápisky o skandálu, opět podle vlastní hry) a Love You More. Jeho rukopis je velmi výrazný a pro vyznění filmu určující. Přestože je řazen do coolness dramatiky, patří sem spíš generačně a pocitově, než přísně formálně. Excesy ve stylu Kaneové nebo cynismus a vulgarita Ravenhilla jsou mu cizí. Jeho prostředky jsou subtilnější, přesto tvrdost sdělení zůstává věrná coolness nasranosti a je o to účinnější, že používá tradiční výrazové prostředky. Jeho hra s divákem je rafinovaná: vrství na sebe několik významových vrstev, přičemž každá z nich nese zcela odlišný pohled na význam událostí. Nejlépe jeho styl vystihl řežisér Nichols (Closer), Mckenzie zůstal s Asylum na půl cesty. Přestože k textu přistoupil s respektem, některé roviny mu unikly. Pokud jeho film vyznívá jako tragická lovestory, původní předloha nabízela pohled, kdy celá tragédie byla zinscenována Starkovým lékařem, který si tak uvolnil cestu ke kariérnímu růstu a k získání ženy, po které toužil. Celá tragédie se tak přenáší do roviny úvah o tom, nakolik jsou naše životy manipulovány a zneužívány v cizí prospěch. Ale i tak tu zůstává z Marbera to podstatné, deziluzivní pohled na lidské nitro. A když už pro nic jiného, tak pro procítěný výkon Natashy Richardson stojí tenhle film za shlédnutí. A co se týče distributorů, volně ocituji Willieho Starka (Všichni královi muži): "Dejte mi hřebíky a kladivo a já ty šmejdy za vás ukřižuju!" (27.09.2009)