Smysl života

Vzhledem k faktu, že o Ulrike Kofler nevím absolutně vůbec nic, tak se jí tohle psychologické drama povedlo na výbornou. V čem je skutečně smysl života? Naplnit manželství dětmi a nebo se rozhodnout žít naplno i bez rodičovských závazků. Abych pravdu řekla, tak v jedné věci jsem (kromě jiných ) manžela naprosto chápala a na to jak byla manželka inteligentní bytost, nevím co vlastně od něj víc očekávala. Jí se do té hlavy dívalo hůř, ale to jsme asi my ženy všeobecně někdy málo průsvitné. Nečekejte žádnou velkou akci, to by jste byli zklamaní, ale kdo chce tiše naslouchat jejich vnitřnímu já, tady má určitě šanci. (20.11.2020)

Príbeh dvoch rozdielnych rodín. V jednom prípade bezdetná, kde si po ďalšom nevydarenom počatí idú manželia prevetrať mozgy k španielskemu moru. Vedľa nich sa ubytuje rutinná rodina s malou dotieravou dcérou a trafeným puberťákom. Táto rodina poriadne naruší ich psychický stav a navyše sa na tom dobre aj bavia. Až do momentu, kedy pubiš požerie všetky lieky v okolí a otrávi sa. Príbeh ničím mimoriadnym neoslnil, ale ani nesklamal, hádam trochu aj zaujal. (15.11.2020)

Do filmu sa podarilo dať dve celkom pohľadné Germánky, to je pomaly zázrak. Film je postavený na dialógoch a filozoficky, veď aj názov sám napovedá, že ide riešiť problém, ktorý v sebe nemá vysporiadaných veľa ľudí. Aký je zmysel života? Niektorí sa snažia o deti a nikdy ich nemajú, iní sa ani nesnažia a majú ich plno, iné chodia len tak s pasie na interrupcie. Niektorí ľudia bojujú o život s ťažkými chorobami a robia všetko, aby prežili, iní sa len tak hodia pod vlak či si zničia život drogami. Niektorých ľudí bude isto nudiť, ale film má svoj presah. Treba si vážiť to, čo máme, mnohí to totiž nemajú. (27.11.2020)

Takové ze života. Poselství filmu je jasné: ti, kdo mají, neváží si, ti, kdo by si vážili, mít nemohou... Velmi smutný film s pomalým tempem, určitě nebude pro každého. Mě ale tohle psychologické drama hodně zaujalo, odžila jsem si to s hlavními představiteli a pamatuju si ho živě ještě několik týdnů po shlédnutí.... (13.01.2021)

Poslouchal jsem na Was wir wollten chválu v kritickém týdeníku Čelisti. Hlavně Schmarc na film pěl Ódy jak na radost, ale z mého pohledu se nejedná o nic uhrančivého. Pomalé tempo nemusí vadit, když je vyplněné něčím přitažlivým či zajímavým. Nicméně tento film je z velké části tak uměřený až působí naprosto unyle. Možná, že profesionální kritik dokáže najít v takovém stylu vyprávění kvality, ale běžný divák se prostě bude jen nudit. Je to škoda, protože v několika málo dramatických situacích dokáže být najednou film silný. Pokud jich je ale v devadesáti minutách asi tak pět se stopáží 10 minut, tak to ničím jiným než nudou nezavání. Zachránit by to aspoň trochu mohly herecké výkony spojené s charismatem hlavních protagonistů. Jenže to Wilson chybí a ještě víc ho kupodivu postrádá M´Barek. Oba dokonale naplňují feeling z tohoto filmu - nudááá. (05.12.2020)