Grand Prix

Jan Prušinovský vlastně natočil svůj "Podfu(c)k". To ale v jeho případě neznamená okaté kopírování zahraničního kultu, jako to před ním dělali různí debutanti. Prušinovský je autorsky zcela zformovaný a stylově vyspělý filmař, takže v jeho případě při onom připodobnění stojí důraz právě na něm a jeho osobitosti. S Ritchieho klasikou sdílí především způsob vyprávění, kde se skládají paralelní linie a vrství jednotlivé klíčové informace pro velkolepé zužitkování v gradujícím finále. Najdeme zde také dílčí podobnosti v konkrétních peripetiích a především v milieu podfukářů, zlodějíčků, socek a regionálních mafošů. Ostatně také casting "Grand Prix" sází na obsazení známých tváří proti typu a mísení velkých jmen s výraznými nováčky, přičemž verva, s níž se Tatiana Vilhelmová chopila partu vyžilé fetky, snadno upomene na Brada Pitta v Ritchieho kultu. Ale jak už bylo zdůrazněno, pro tento český "Podfu(c)k" je zásadní, že se jedná o dílo Jana Prušinovského, jak ostatně vyzdvihuje i plakát. Než jsem film viděl, láteřil jsem ve světle nuzné návštěvnosti filmu nad tím, proč proboha propagace nezvolila alespoň dovětek "tvůrce Mostu". Jenže ono slovní spojení "komedie Jana Prušinovského" vlastně přesně popisuje přednosti a osobitosti "Grand Prix" a asi i v pokusu o zamezení neadekvátních očekávání odvrací pozornost od seriálového hitu. Tohle totiž není nahláškovaná rozjařilost ve stylu "Mostu", jehož zásadním spoluautorem je Petr Kolečko. Prušinovského autorský projekt namísto hurónské řachandy postupuje výše popsaným principem a skrze to baví nikoli jednotlivými šprochy, ale rozvíjením peripetií, jejich spojováním a důmyslným směřováním k finále, kde se vše protne a zúročí. V čele všeho pak stojí autorova milovaná periferie, v tomto případě na druhou, když klíčovým dějištěm je autobazar na okraji maloměsta. Hlavní pozornost ale směřuje k jednotlivým zdejším figurkám. Ty Prušinovský nepojímá jen jako bizarní galerku typů, ale opět v souladu se zastřešujícím vyprávěcím principem pracuje na tom, aby jeho šméčkaře, ochlasty, magory a trosky na konci diváci vnímali jako lidi - s jejich chybami, rázovitostí a absurdními přejatými rolemi vystupování, ale také jako unikátní a sympatické osobnosti se svými sny, tužbami a emocemi. (08.01.2023)

Velice slušný film s dobrým castingem. Byť v něm není tolik silná dramatická linka, je v něm spoustu humoru, bláznivé muziky a pravdivých situací. Dokonce i Kozub dokáže hrát pod pevnou režijní rukou ukázněně a uměřeně, a díky dynamickému střihu a nápaditému scénáři jde o skvělou filmovou podívanou, na kterou se vyplatí zajít výjimečně i do kina. (19.11.2022)

Není to tak dobré jako předchozí Prušinovského tvorba, ale s příchodem Donutila na scénu se situace zlepší. Panu režisérovi se evidentně moc líbí v prostředí socek, ale bohužel už jsem měl velký problém jim rozumět (Dyková a hlavně šišlající Kozub), tak už to bylo skoro na titulky. Jinak nakonec jako jo. Vnímání tohoto filmu může jít jedině nahoru. Časem z toho může být zábavná častěji reprízovaná záležitost na ČT. 60% (22.03.2023)

Solidní česká komedie. Prušinovského svět malých lidí z regionů se tentokrát točí kolem Formule 1. Jako spojnice se starší generací je tu Dyková vzpomínající na své začátky v podobně laděných tragikomediích, na jistotu je tu Donutil jako asertivní důchodce s několika přesně odměřenýma hláškama. Zajímavé je setkání Hádka a Kozuba, kteří se oba profilují jako profi naturščici, vysloveně autentické emoce zobrazují Kameníková a Daniel. Timing dobrý, absurdita uměřená, celek funguje. #kinobus (05.09.2023)

Pobavil jsem se výborně. Herecké obsazení i vtipy se hodně povedly. Trochu mě mrzí pomalejší začátek, ale závěr na okruhu byl zas až skoro dojemný. Nastřelená Tatiana a milostná scéna ve Francii neměly chybu :) Čtyři a půl. Jeden natáčecí den jsem byl v komparzu, ale ve výsledném filmu jsem se neviděl. A v traileru jsou minimálně dvě scény, které ve filmu nebyly. Tak za trest zaokrouhlím dolů :) (21.11.2022)