Tecuo II: Body Hammer

Jak Iron Mana obdivuju a uznávám, tak tohle mě vždycky nadchne možná ještě o kousek více. Možná se to Tsukamotovi za těch pár let v hlavě uleželo a rozhodnul se dodat celé své obsesi nový rozměr, možná to jen potřeboval uchopit za jiný konec aby to nebylo podruhé totéž.. Každopádně Body Hammer zobrazuje idustriálního ducha přesně tak jak ho znám a mám od mimina vlisovaného do DNA(dunění strojů, masy oceli prorůstající ze srdce industriální zóny do obydlené části města, atd..).. Železné melodrama s parádní myšlenkou a magickým happy endem. (12.07.2013)

Moje vysoké hodnocení má nejvíce na svědomí fakt, že se mi jednička hodně líbila, ať už z vizuálního či psychologického hlediska. Nevidět ji, považoval bych tento snímek pouze za lehký nadprůměr experimentální odnože kinematografie s občas nějakou tou zajímavou scénou (např. epileptická projíždka po Tokiu), nicméně musím uznat jistou provázanost s původním filmem - zatímco starší černobílý snímek vypráví o tom, CO se s postavami děje, tento nám vysvětluje, PROČ tomu tak je. I díky tomuto zaměření dostává větší prostor příběhová linie, celek není až tak sugestivní jako předchozí díl a výraznost projevu ustupuje (s výjimkou syrového realismu - držení se za římsu výškové budovy bylo působivostí srovnatelné nanejvýš tak v Hitchcockově "Vertigu"). Pokud první film vás více zaujal právě množstvím surrealistických motivů, radši zůstaňte jen u něj, jelikož byste se zde mohli nudit, na švankmajerovsky laděné momenty se dostává jen velmi zřídka v závěru a ačkoli je zdejší punkový soundtrack originální, na ten z čtyři roky starého prequelu nemá. Suma sumárum, druhý díl mi přišel také povedený, ale třetí dobrodružství už zřejmě absolvovat nebudu, jelikož toto téma není dle mě vícekrát recyklovatelné, navíc záchytné body postupně vymírají. 90% (05.09.2010)

Oproti jedničce jsem tedy zklamán. Zmizely surovost, syrovost, špinavost a industriální surrealismus. Černobílá kamera jedničky ještě více umocňovala všudypřítomný kov a jakési odlidštění. Dvojka se posunula do stravitelnější béčkové roviny, pro mne však ztratila původní kouzlo. Užvaněné civilní pasáže dělají snímek delší, než ve skutečnosti je. Za pochvalu tak stojí jen souboje, kterým zůstalo cosi ze Švankmajera i původního filmu, a záběry na futuristickou a chladnou architekturu. Trojku snad raději vynechám... (03.03.2023)

Druhý Tsukamotův kousek o přeměnách lidí v kovová monstra mě oproti geniální a šílené jedničce moc nenadchl. Industriální nářez se přetavil v industriální nudu protkanou zmateně natočenými honičkami a ozvučenou monotónním metalem. Z lidí místo kovových součástek vylézají kanóny, tudíž se ve filmu pálí o stošest. Kdybych neviděl první díl, byl bych z Body Hammer možná odvařený, ale takto mi to přišlo ukrutně zdlouhavé a nezajímavé, s téměř žádnými inovativními a osvěžujícími prvky. 5/10 (15.02.2006)

„Tetsuo II: Body Hammer“ je filmem, který nedosahuje na sílu původního filmu a je trochu zklamáním oproti tomu, co Shin'ya Tsukamoto prve přinesl. Není to krok zpátky, ale není to ani skutečně krok kupředu, spíše taková stagnace na místě, která nikam nevede a zůstává u toho, co prezentoval již první film. Barva snímku rozhodně nijak moc nepomáhá. Prostě takový průměr. (24.05.2016)