Príbeh hriechu

Pikantní stylové drama coby náhled na hořký život a bídnou smrt hloupoučké, submisivní a pošetile milující měšťácké nány, citově se trýznící dcery hysterické matky a slabošského otce. Místy a časem volně plynoucí historky marného putování za chimérou vztahu k muži svých snů a nakonec jen mizerného a bezpáteřného přežívání mladé ženy, předurčené životu v zajetí konvencí své společenské vrstvy... Epizodky plné dekadence, zhýralosti a smilstva "z lásky", příběh jako vystřižený z červené knihovny křížené pulpovým eposem, příběh ze kterého na vás doslova dýchne odvrácená a zkažená tvář "belle epoque" a v plné kráse a doslova nahotě fungující i jako úšklebek nad pokryteckou morálkou středních vrstev své doby... . . . Nečetl jsem Żeromskeho knižní předlohu, ale film sám o sobě je - navíc při uvědomění si doby a místa vzniku (!) - působivě stylizované a vizuálně vytříbené dílo s nádechem společenské satiry, umocněné navíc famozní hudbou první části houslového koncertu e moll (op. 64) Felixe Mendelssohna-Bartholdyho (viz či spíše slyš na http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Felix_Mendelssohn_-_Violinkonzert_e-moll_-_1._Allegro_molto_appassionato.ogg) a korunované vskutku doslova secesní krásou Grażyny Długołęcke jako Ewy (hm, tak zde ji nemáme ani v dadabázi - směšné - viz tedy http://filmpolski.pl/fp/index.php/16157_3), >oběti i vraha< ve vší animální ženskosti a primitivní podřízenosti se krutému osudu. - - - P.S. Dlužno ovšem dodat, že film to bude blízký spíše labužníkům a pokročilým - a to nemyslím ironicky - viz blábol o "Angelice" v jediném zde dosud umístěném (pseudo)komentáři jistého "kamerového technika" (sic!)... Hm... - - - P.P.S. Ještě jednou - hudbymilcům komplet celá ta krása... http://www.youtube.com/watch?v=Pmj7nCRYNs4 - - - P.P.P.S. (leden 2013) Ejhle! Grażyna Długołęcka proszę panie i panowie konečně doplněna s historicky hříšným prodlením deseti let zde do dadabáze. Sława!!! - - - - - (Poprvé viděno kdysi v >hříšných dobách< normalizačně kulturní historie brněnského filmového klubu, pamětnické hodnocení 21.10.2005, komentář zde /po repete na dvd s původní zvukovou stopou a originálním formátem obrazu/ třetí - reálný jako první - 17.2.2012) (17.02.2012)

Láska až za hrob vedoucí k postupné a celkové záhubě. Aneb od počestně dívky k padlé zatracenkyni. Tak by se dala charakterizovat cesta mladé ženy za svou láskou, která se zvrhla v životní pouť plnou trápení a pořádného vystřízlivění. Především ohledně mužů, kteří ji po celou dobu různými způsoby využívali (teda hlavně tím jedním, že). V tomto film svoji satirickou podstatu a kritiku společnosti skutečně nezapře (a naznačí to vlastně už ironický začátek u zpovědi). Možná jenom škoda té poněkud až příliš velkorysé stopáže, tempo snímku jí zrovna neodpovídalo (chvilková nuda se sem tam dostavila a nezabránila jí ani Grazyna svým hereckým výkonem a půvabem). Nicméně, slabší 4* (i s ohledem na stylizaci a docela odvážné scény na Polsko poloviny 70. let) si film jistě zaslouží. (21.11.2014)

Historie hříchu aneb jak se stát děvkou až za hrob a při tom nepřestat milovat. Zpočátku banální příběh evokující červenou knihovnu či rozličné pokleslosti v duchu Angeliky se postupně rozkošatí. Intriky, honba za penězi, lhaní, vášeň, nenávist, zrada, pokání, smrt. Borowczyk vypráví krásnými filmovými obrazy nadčasový dekadentní příběh (je přitom méně šokující než Zulawski, ale o něco odvážnější než Wajda, ke kterému má blíže). Osudy a jednání postav jsou tak podobné dnešní společnosti. Je láska sobecká? A není sobecké být boháčem uprostřed moře bídy? A církev? Ba, řídit se jejími přikázáními, tak lidstvo vyhyne, páč žena je nástroj ďábla a, jak říká jedna z napravených hříšnic, rodina je špína. Všudypřítomný chtíč je často i v náznacích a symbolech (hlazení rukojeti v podobě nahé ženy) a zdá se, že čistá láska nemá ve světě své místo. Jako většina polských režisérů ani Borowczyk nahotou nešetří. Není však prvoplánově vulgární. Vulgárnější je Eva oblečená jako děvka - vyzývavá koketa. Snímek, který nezestárnul. (19.08.2014)

Na svou dobu nesmírně odvážný film o dívce, která kvůli nešťastné lásce upadá stále do hloubějšího morálního bahna. Její milý, se kterým ztratila panenství, před ní neustále někam utíká, stále se míjejí, ač po něm pátrá po celé Evropě. A setkají se, ano, až na samém konci filmu, který není vůbec veselý. (23.05.2020)

Před čtyřiceti lety, když jsem film viděl v normální distribuci poprvé, bych neváhal s pěti hvězdami; ale to byla doba, kdy by člověk dal pět hvězd za každý kousek spatřeného prsu či zadku (ostatně scéna, kdy se Ewa aranžuje do polohy podle obrázku, je nabitá vzrušující erotikou dodnes). Teď mi tento filmový příběh přijde příliš stylizovaný, jeho řetezec příliš kauzální, jednotlivé kroky hrozně úporné. Nejlépe by se to dalo nejspíš popsat "po staroindicku". Ewa svým absolutním lpěním na první lásce rozpoutala tak silnou karmickou bouři, že všechny blesky dopadly na její hlavu. Ostatně něco podobného jsem sám zařil, i když příběh byl/je docela jiný. Pozn.: Samozřejmě, vedle posledlosti láskou tu je i posedlost nenávistí. Láska ani nenávist nejsou hříchem. Tím je zabití novorozence, při nemž se srdce musí zatvrdit tak, že do smrt nezměkne (Bob Dylan by řekl: "You know her heart is hard as leather" - parafráze z písně Señor). Pokud se ale vrátíme ke staroindickému výkladu, potom její poslední chvilka určila i kvalitu její reinkarnace; určitě kvalitnější, než v tomto životě. (03.10.2017)