Tetsuo

Po 15 minutách jsem to vypl... proto bez hodnocení. Film, který mi definoval to, na co se už nechci dívat. Ne že bych nebyl schopný na "to" dokoukat; jednoduše jsem to dokoukat nechtěl. Zvrácené, divné, úchylné... ultra-úchylárna, navíc nejvyššího kalibru, vedle které je i Lynchova MAZACÍ HLAVA jen slabým odvárkem. Shrnuto a podtrženo: Nemusím vidět, slyšet a zažít všechno... (19.01.2005)

Film hodnotím 3* jen pro hudbu který je parádní(existuje ale mnoho verzí já viděl verzi s Rave hudbou),jinak je to bizarní ne moc dobře natočená konina která mě nebavila. Vlastně jsem spíše poslouchal hudbu a byl na mobilu než abych tohle sledoval. Ale to co jsem pochytil byly jen bizarní scény kde se kamera nezastavila. A ani kdyby mi tu někdo odvyprávěl příběh tak bych nevěděl o co jde. (31.01.2014)

Cyberpunkový kumšt nových vekov v zásade predstavuje príbeh fetišistu, ktorému abnormálnosť „kľúčového pokroku“ za napĺňaním cieľov technologizácie a industriálneho vývoja extrahuje v konečnom dôsledku s jeho princípmi slobody v neslobodu. Tá sa v ňom prejavuje akýmsi hormónovým účinkom, ktorý deštrukčne zatarasuje jeho potreby slepých pudov a nekoordinovanosti, škriepi jeho senzitívne nedostatky a prehnanú reakčnú citlivosť, ktorá ho konieckoncov zabíja a pre-orientováva v krátkozrakú robotickosť. Tú, s ktorou sa vedome či nevedome vizuálne identifikuje a je i jeho oporným bodom. Ocitá sa v medzipriestore spoločenského odcudzenia a vlastného fetišizmu, ale film práve skrz akéhosi snového psychoanalytického surrealizmu dotýkajúceho sa jeho živelných experimentov a zmyslovej deštrukcie participuje v tomto nervydrásajúcom boji duálne. O život a zachovaní si príčetného vedomia, poprípade dôstojných foriem existencie. Ide o mimoriadne pôsobivý experiment, ak by i samotná gradácia dokázala priniesť (podľa môjho názoru širšie pole "dystopickej transcendentálnosti") resp. vyobraziť dáky prelomový moment, ktorým by sa dej dal v opačnom garde interpretovať ako prerod jedinca zničeného v uvedomelého a široko rozhľadeného. Takýmto spôsobom a vo víre čiernobielej strihovej skladby sa orientujeme skôr už v onom svete lineárne a ťažšie sa nám číta rámec samotnej ideológie a druhov motivácií, ktorými sa popasováva. (17.03.2016)

Stále nechápu, jak takovýhleto druh filmu může někomu něco dát. Zběsilej epileptickej střih smíchanej s totálním hnusem, který postrádá jakýkoliv smysl (o ději ani nemluvím). Přiznám se, že po 30 minutách (Upozornuji, to se mi ještě u žádného, opakuji ŽÁDNÉHO! filmu nestalo) sem film vypnul a rychlostí světla jsem ho smazal ze svého počítače. Jaké ponaučení z toho pro mně plyne? Končím s Japonskou, rádoby kultovní sci-fi kinematografií a zaměřím se radši na historické filmy, které umí naši Asijští přátelé asi tak tisíckrát lépe. EDIT : Další den dokoukáno, hodnocení zůstává. (19.04.2012)

Spoilery! Na film tohoto typu musí být nálada. Při prvním zhlédnutí je to zřejmě těžko stravitelný film. Chce to opravdu dbát zvýšené pozornosti. Divák snadno nabyje dojmu, že se mu toho před očima až tolik neodehrává a sníží pozornost. V ten moment mu uniknou klíčové detaily a jeho pozorovací schopnosti se zúží na zachycení kovových proměn, které jsou bez větších obtíží snadno pozorovatelné. Na druhou stranu musím připustit, že snímek s diváky až tolik nespolupracuje a udržet pozornost není lehké. Výstavba děje je zbytečně komplikovaná a surrealisticky chaotická. Myšlenku přitom neshledávám nikterak těžko uchopitelnou. Je třeba se zamyslet nad tím, proč strohou výzdobu pánova pokoje tvoří plakát s vysportovaným atletem. Zřejmě pro pána představuje jakýsi vzor dokonalého těla, které by šikmooký pán rád vlastnil, či dokonce předčil. Vzhledem k tomu, že snímek pochází z roku 1989 s pán pokusí zdokonalit své tělo v rytmu Deus ex machina. Stejně jako stálo černého atleta spoustu úsilí vypěstovat si takovou tělesnou schránku, stojí rákosníka kovová proměna dvakrát tolik. Hlavou se mu honí šílené sny, kdy ho třeba znásilňuje slečna čímsi, co připomíná hadici od vysavače a postupně se mění. Proměna se bohužel neobešla od spousty křiku, pláče a naříkání, což bylo krajně otravné. Vrcholem filmu bylo, když se mu z jeho mužské chlouby, která bývá u žlutých pánů mikroskopických rozměrů, vytvořila prapodivná vrtačka (velikostně se blížící mojí chloubě), se kterou provrtal nejenom svůj stůl, ale později dokonce i svoji frajerku, a to rovnou doslova. Plnohodnotné docenění nesporných kvalit tohoto veledíla vyžaduje pořádnou drogovou zásobu. Do té doby to budou dvě hvězdy. Neměl jsem pocit, že by se mi před očima odehrávalo cosi výjimečného. (04.01.2017)