Tetsuo

Přestože používá daleko méně expresivnějších a extrémnějších prostředků, je pro mě třeba takový Lynch mnohem více sugestivní. Možná za to tentokrát může i délka, která pouhým a neustálým opakováním výsledný dojem spíš ubíjí. Tím ale v žádném případě nechci říc, že každý filmový fanoušek by si tady nemohl otestovat své divácké hranice! (19.10.2006)

Ty Japonce to nepochybně baví. Biomechanická nákaza, nekompromisní přeměna a ženská nenasytnost ve všech formách. Vynikající hudba se prolíná s těžkou, nicméně výbornou experimentální režií a stejně těžkou linií příběhu. Tsukamoto mi přijde jako takový japonský Švankmajer, který si to ovšem dělá hooodně po svém. Atmosféra i nekontrolovatelná situace proměny stále skvěle graduje. Nelehká ovšem velmi kvalitní podívaná. (28.01.2013)

What have I become, my sweetest friend.. Tsukamoto s divákem nemá slitování. Bolí to. Industriálem opanovaná vize úpadku, to je pro mě Tetsuo. Tam, kde je příležitost prokázat lidskou slabost a ukovat z ní progres. Monumentální iniciace skrze bolest a animální rozkoš. Kurví se tu odpad lidských výtvorů a duše. Ochutnej hnus jako dítě, rozdávej ho jako dospělý. Sex supluje lásku a chtíč vede k (sebe)destrukci. Kým je člověk? Kým jiným, než uboze nicotnou zrůdičkou. A budu sesazen z trůnu. A bude to správné. Proměním se v do vlastní, pokřivené, ideologie mumifikovanou nulu. Snad z popela nepovstanu dřív, než má hvězda zhasne. Hypnotizující noční můra. (11.08.2011)

Neskutečně působivý film. Zvlášť s přihlédnutím k mizivému rozpočtu. Tetsuo je snad první film, u kterého mám pocit, že každá koruna navíc by výsledný dojem srazila o stupínek níže. Kamera je neuvěřitelně efektní ať už zabírá celou scénu nebo se soustředí pouze na detail. Místy se zcela ztrácí v nánosech cyberpunkového fetiše, proplétá se mezi spletí drátů, šroubů, kusů plechů a všemožných hadiček, aby poté šokovala dalším zřetelně čitelným záběrem. Směs tohoto převážně kovového odpadu, ve kterém jsme nuceni se orientovat, podněcuje zneklidňující pocit neidentifikovatelného. Často totiž nevíme, který kus plechu se projeví jako součást živé tkáně. Bravurně se tak vypořádává s handicapem trikové nedokonalosti, který dokonale zakrývá a přebíjí oním pocitem dezorientace. Industriální hudební podkres se vryje pod kůži snad ještě víc než tetsuúv vrtákovitý penis a epileptický klipovitý střih na klidu taky nepřidá. Tetsuo působí jako šílená surrealistická symfonie cyberpunkového skladatele složená z kusů hadic, drátů, plechů, zvuků a několika málo slov. (10.01.2010)

Cyberpunkový kumšt nových vekov v zásade predstavuje príbeh fetišistu, ktorému abnormálnosť „kľúčového pokroku“ za napĺňaním cieľov technologizácie a industriálneho vývoja extrahuje v konečnom dôsledku s jeho princípmi slobody v neslobodu. Tá sa v ňom prejavuje akýmsi hormónovým účinkom, ktorý deštrukčne zatarasuje jeho potreby slepých pudov a nekoordinovanosti, škriepi jeho senzitívne nedostatky a prehnanú reakčnú citlivosť, ktorá ho konieckoncov zabíja a pre-orientováva v krátkozrakú robotickosť. Tú, s ktorou sa vedome či nevedome vizuálne identifikuje a je i jeho oporným bodom. Ocitá sa v medzipriestore spoločenského odcudzenia a vlastného fetišizmu, ale film práve skrz akéhosi snového psychoanalytického surrealizmu dotýkajúceho sa jeho živelných experimentov a zmyslovej deštrukcie participuje v tomto nervydrásajúcom boji duálne. O život a zachovaní si príčetného vedomia, poprípade dôstojných foriem existencie. Ide o mimoriadne pôsobivý experiment, ak by i samotná gradácia dokázala priniesť (podľa môjho názoru širšie pole "dystopickej transcendentálnosti") resp. vyobraziť dáky prelomový moment, ktorým by sa dej dal v opačnom garde interpretovať ako prerod jedinca zničeného v uvedomelého a široko rozhľadeného. Takýmto spôsobom a vo víre čiernobielej strihovej skladby sa orientujeme skôr už v onom svete lineárne a ťažšie sa nám číta rámec samotnej ideológie a druhov motivácií, ktorými sa popasováva. (17.03.2016)