Série(2) / Epizódy(20)
Obsahy(1)
Mezi hlavní hity podzimu bude patřit oblíbená česká tvorba v podobě novinkového cestovatelského seriálu Tatra kolem světa 2 (TKS2). Expedice si klade za cíl navázat na původní expedici z let 1987–1990, a vzdát jí tak poctu a oživit její tehdejší velikost. Plánovaná trasa by měla vést přes Střední a Východní Asii, projet Jižní, Střední i Severní Amerikou a přes celý africký kontinent zpět do ČR. Celkem je v plánu ujet během tří let více než 250 000 km a navštívit na 70 zemí světa. Expedice je koncipovaná jako otevřená, tj. na palubu se může během jejích tří let trvání přidat prakticky kdokoli. Mimo dočasné členy týmu pojedou i členové stálí – především jeden ze zakladatelů TKS2, Marek Havlíček. A že to bude výprava zajímavá, o tom svědčí i nutnost překonávat překážky spojené s aktuální situací kolem koronaviru. Plány výpravy se totiž kvůli celosvětové situaci spojené s covid-19 změnily. Bylo nutné pozměnit itinerář cesty a přizpůsobit se aktuálnímu dění jak ve světě, tak i v Česku. Tým na cestě se postavil čelem k omezení pohybu a zavírání hranic, a díky tomu se chod výpravy nepřerušil a expedice může pokračovat dál. Jak se říká, že „vše zlé je pro něco dobré“, našim cestovatelům koronavirová pandemie přinesla jedinečnou příležitost navštívit běžně přelidněné památky zcela samostatně. I díky tomu vznikly unikátní materiály pro seriál. Tatra kolem světa 2 je skutečná expedice, která si aktivně hledá další možnosti, jak poznávat a jak dostát všem závazkům, které veřejnosti dala. (TV Prima)
(viac)Recenzie (14)
Projekt Tatra kolem světa 2 jsem zaznamenal až s časovým odstupem, když jsem si přečetl několik článků, které popisovaly problémy, které projekt (a hlavně jeho vedení) potkaly. O původní Tatře kolem světa z let 1987 - 1990 jsem neměl tušení. Ze zvědavosti jsem se podíval alespoň na 1. sérii. Je to spíše návod "jak to nedělat". Filmařsky není seriál dobře zvládnutý, provází jej řada prázdných (a dlouhých) frází a nekvalitní zvuk. Bohužel to ale není "expedice", ale video z cestování hotelbusem. Sorry, ale pokud nabízím svezení Tatrou upravenou na spaní, přičemž lidé tam jezdí na 2-3 týdny, tak to není expedice, ale cestovka, kterých je celá řada. Zajímavá je také reakce na koronavir. Ano, viděno zpětně si můžeme myslet, že se řada věcí dala dělat jinak, nicméně nelze se zbavit dojmu, že vedení projektu situaci těžce podcenilo a zlehčovalo. 1. série je zejména o (bezcílném) cestování po prázdném Turecku a Íránu. Pár zajímavých okamžiků nabízí pouze cestování po Íránu, bohužel opětovně kvůli přístupu vedení projektu. Írán začíná policejním zadržením (fakt není dobré vypouštět dron tam, odkud vás policie předtím vyhodila), a končí útěkem (doslova) ze země kvůli neprodloužení víz. Ne, tohle tvůrci nezvládli na různých frontách. Pokud chcete vidět zajímavý cestopis, je jich celá řada. Pokud chcete vidět zajímavý dokument, je jich také celá řada. Ale tohle není ani jedno. ()
Projektu fandím od počátku, a nezměnily to ani různé kontroverze provázející expedici, navíc některými lidmi záměrně přiživované. Pan Havlíček na mě působí především dojmem, že si jde tvrdě za svým cílem, a nenechá si to nikým vymluvit. Nezbývá než popřát, aby celou expedici zdárně dokončil, aby si i divák jako já připomněl první Tatru kolem světa, o které tak nadšeně četl v ABC, a z které je nakonec bohužel jen velmi málo dostupných filmových materiálů. ()
Největší česká expedice? Spíš největší český průser, to že to nemá s dobrodružstvím skoro nic společného protože je to spíš taková falešná cestovka která místo autobusu používá přestavěnou tatru, je jedna věc ale co mě na tom nejvíc vadilo byl přístup organizátorů ke korona krizi, kdy za každou cenu prchnout z Turecka do Gruzie než se zavřou hranice. Bylo docela naivní si myslet že projedou, ale zůstat v Turecku a jezdit pořád do kola i když je všude naháněli policajti a odevšad je vyhazovali byl asi jeden z nejpitomějších nápadů co mohlo velitele výpravy napadnout. To že okolo výpravy koluje spousta informací ohledně financí apod. je asi to nejzvláštnější, ale to je věc jiná. Nejvíc mě udivovalo ježdění od ambasády k ambasádě kde samozřejmě bylo komfortní občerstvení možná i nocleh ( zde jim bylo nabízeno že mohou přečkat korona krizi, nebo zde ustájit auta, nechápu proč nevyužili příležitost), divil jsem se i osobnímu karavanu velitele výpravy, kdy asi jako velitel měl větší pohodlí než těch 20 lidí v tatře. Vtipnost lidí byla na nule, střih příšerný kdy se po chvíli člověk ztrácel, monology lidí kdy povídali o naprosto zbytečných věcech a svých pocitech nebyli zrovna dvakrát zajímavý spíš nudný. Když to shrnu tak jednu hvězdičku dávám za krásné záběry Turecké přírody, jinak je to spíš ztráta času. Raději se podívam na jiné cestovatele kteří raději jezdí na vlastní pěst jako např: Po jedné stopě, Afrikou na pionýru nebo na žlutý cirkus Dana Přibáně který mě přijde zajímavější, vtipnější a prostě asi 100x lepší. ()
O projekt jsem zakopla ještě v době jejich marketingové kampaně dlouhé měsíce před výjezdem a i jsme doma zvažovali, že bychom se osobně do projektu jako spolucestující na část trasy zapojili. Nakonec z toho (dnešním pohledem díkybohu!) sešlo, ale na záběry z putování Tatry světem jsme se doma moc těšili. Bohužel po shlédnutí úvodních epizod nastalo zklamání, občas skoro zděšení. Nastoupivší Covid hodně zamíchal plánovaným programem Tatry a bohužel i osobní rozbroje původního týmu organizátorů se na kvalitě výsledného cestopisu dost podepsali. Mluvené slovo Pavla Soukupa bohužel dílo nezachránilo a jak jsme se těšili na zajímavé záběry a tipy k navštívení Tatrou projetých míst, tak se z toho stalo téměř nekoukatelné dílo, které na mě působí tak, že je uměle vyplňovaná Primou stanovená stopáž jednotlivých dílů mnohokráte opakujícími se nudnými a nepřirozenými rozhovory s dočasnými členy posádky. Pokud zrovna nevyhrabávali zapadlou Tatru na cestě, kde s takovou obludou neměli vůbec co dělat, tak jsme měli možnost vidět tak akorát nezajímavý průjezd Tatry tureckým venkovem. Je mi to líto, ale dát tady prostě hvězdy rozdávat nemůžu, tohle je prostě totálně promarněná šance na pěkný cestopis a docela průšvih! Uvidíme, jak se pochlapí navazující série, zatím je to ale velmi nedůstojné pokračování Tatry kolem světa 1 z devadesátých let. ()
Říkal jsem to už několikrát, v roce 2020 jsem nějak víc dychtivý po cestopisných a cestovatelských dokumentech. Trabantisty a letošního Písaříka v Po jedné stopě (2020) po blízkém východu a Africe na motorkách žeru v té televízi prostě víc. Tohle prostě není tak zajímavě udělané. Celé expedici Tatra kolem světa 2 samozřejmě fandím, jako děcko jsem sledoval původní Tatru kolem světa a dodnes mám i její model. A to je zajímavé, o původní Tatře je hodně materiálů o tom, kde byli, co viděli, ale naopak velmi málo o tom, jaké měla technické potíže. Za to nová trajda se začala sypat hned v Turecku, hoši měnili ventily, vařili prasklou litinu u výfuku a už nevím, co ještě. No a z té party, co to dávala do kupu, jede jako stálý člen Marek Havlíček, což je zrovna týpek, se kterým já bych asi taky měl občas problém. Bohužel expedici zastihl na jaře 2020 covid a zůstali na 3 měsíce v Turecku, což zase byla šance na solidní procestování. Zajímavá byla i ta část po Íránu. ()
Galéria (23)
Fotka © Prima ZOOM
Zaujímavosti (3)
- Vůz bude schopen v určitých etapách cesty převážet až 14 členů posádky. Obytná nástavba, která vznikla podle návrhu Marka Havlíčka a Petra Holečka, posádce nabídne například prostornou sprchu nebo toaletu se spalovacím záchodem. Princip tohoto systému je velmi jednoduchý a ekologický, přičemž produkuje odpad pouze ve formě popela. Ve voze budou dvě na sobě nezávislé klimatizační jednotky a čtyři nezávislá topení. (sator)
- Představený expediční vůz vznikl na základě vojenského speciálu určeného pro extrémní i pouštní podmínky. Zajímavostí je, že organizátoři expedice jej zakoupili od Dalibora Petra, syna řidiče první expedice. Oproti třínápravovému vozu TATRA T 815 GTC má současný expediční speciál podvozek 4x4. Má to především ekonomické důvody – zakladatelé TKS2 totiž projekt financují z největší části sami. Dvounápravový podvozek je výhodnější z hlediska nižších provozních nákladů, ale i různých poplatků na silnicích či lodní přepravy. (sator)
- Expediční tatra je vybavena tatrováckým vzduchem přímo chlazeným osmiválcem, který je schopen 16 tun vážící vůz rozpohybovat až na rychlost 125 km/h. Hmotnost originální obytné hliníkové nástavby je pouhých 1380 kg. „Motor jsme upravili, snížili jsme emise o 37 procent a současně zvýšili výkon o 12 procent, a to díky částečné přestavbě na vodíkový pohon. Vyrobili jsme tak první hybridní tatru, která během cesty bude mít výrazně nižší uhlíkovou stopu,“ přiblížil vylepšení vozu Petr Holeček. (sator)
Reklama