Dao

Jednorucí šermíři.¬         Srovnám-li "Dao" s původním snímkem "Jednoruký šermíř" čínského scénáristy a režiséra Cheh Changa, kterýžto se proslavil svými snímky o bojovém umění s mladými neporazitelnými hrdiny (ano, připomíná to tak trochu tenhleten Holyvůd, ovšem v čínském vydání a pro to více stravitelnější), tedy porovnám-li původní snímek s tímto jeho nástupcem, musím přede vším vyzdvihnouti zřetelně lepší klasickou dramaturgii "Jednorukého šermíře", zatímco síla "Dao" je v lépe vypracovaných soubojích; tím se kvality obou snímků jinak obdobné náplně vyrovnávají. Já osobně, jako ctitel klasických romantických románů, bych spíše vyzdvihl "Jednorukého šermíře", ale pro lidi uspěchané a ty, kteří drama považují za přítěž mečových sekaček a useknutých rukou, bude "Dao" určitě volbou lepší.¬                 Na okraj připomínám velice pěkně provedené drama "Soumrak" (režie a scénář podle knihy Šúhea Fudžisawy: Jódži Jamada), v němž nejde už prvoplánově o předvádění soubojův a kde dramaturgické zpracování jde viditelně nad úroveň nejen "Daů", ale i "Jednorukých šermířů" nebo jinak pěkně zpracovaného třídílného "Samuraie" v režii Hirošiho Inagakiho. (11.12.2017)

Tento film vás omámí jako dýmka bengálského opia. Po počátečním krátkém nájezdu váš mozek zaplaví stále zuřivější akce. Ve finálním souboji, ve kterém maladík s useklou rukou a za pomoci rozbitého meče chce pomstít smrt svého otce, jsou na obraze vidět – s trochou nadsázky – dvě ozbrojené, zápasící káči. Tsui kašle na nějaké hluboké prokreslování postav – v případě kladných hrdinů a hrdinek to jsou snové přeludy, záporné postavy jsou přízraky z nočních můr (někteří zloduši mi připadaly jako z Felliniho Satyrikonu – divná to asociace). Zápletka děká dojem šachové partie mezi dobrem a zlem – postupně jsou vyřazovány nižší figurky, aby nakonec došlo ke spektakulárnímu souboji dvou králů. Dobro zvítězí, film skončí, vy zůstanete sedět s vykulenýma očima a s nutkáním si ho pustit znovu. (24.07.2011)

Stylisticky originální a působivé pojetí wuxia žánru, které namísto pohybové elegance a exhibicionistické prezentace schopností bojovníků (obojí známé třeba z původní Harkovy trilogie Tenkrát v Číně) nabízí smršť detailních, dramaticky nasvícených a bleskurychle sestříhaných záběrů, v níž je přehlednost nahrazena vyhrocenou expresivitou. Film mimo to vyniká unikátní atmosférou opírající se o účinné propojení typického hongkongského hyperrealismu se sy/u/rovou tělesností. (11.03.2014)

Remake Changovho One-armed swordsmana z roku 1967 sa nesie v absolutne odlisnom duchu ako original. Absolutne odlisnom. Pribehova kostra je sice takmer totozna, no dalsie podobnosti tu nenajdete. Hark pojal remake velmi temne, drsne, s hutnou davkou realismu a moderneho feelingu vyskytuceho sa skor v dramach, nez v akcnych filmoch. Ono to na akcny film naozaj dlho nevyzera a iked na akciu sa dostane (nikdo nebude sklamany), stale sa do popredia tlaci viac dramaticka zlozka, ktoru podporuje aj voiceover rozvadzajuci pribeh do zaujimavych uvah, ci kamera, ktora je omnoho viac ako na akciu, sustredena na detailne zabery tvari a postav. Vo filme nechybaju aj Harkove trademarky (ako napriklad slabost pre rozne zvrhle/demonicke individua) no film je to naozaj odlisny nielen od jeho predchadzajucej tvorby, ale celkovo od vacsiny filmov s martial arts tematikou. Ojedinely zazitok. (wuxia noir ?!) (8.9/10) (20.05.2008)

Fragmentárně vyprávěný remake Jednorukého šermíře je daleko méně divácky vstřícnější než jiná Harkova vize minulosti, elegantně natočená sága Tenkrát v Číně. Příběh učedníka v mečířské dílně (Chiu Cheuk), který ve snaze pomstít otcovu smrt přijde o ruku a za pomoci zpola zničeného manuálu a otcovy zlomené zbraně vypracuje originální bojový styl, přináší obrazy násilí, zmaru a deprese, utopené povětšinou v proudech deště. Pro příznivce Tsui Harka (jako vypravěče použil dceru mečířského mistra-další režisérova zajímavá ženská postava!) jde však o povinnou projekci a filmový zážitek vpravdě netuctový. (22.01.2007)