Réžia:
François TruffautKamera:
Raoul CoutardHudba:
Georges DelerueHrajú:
Jean Desailly, Françoise Dorléac, Nelly Benedetti, Daniel Ceccaldi, Maurice Garrel, Catherine-Isabelle Duport, Jean-Louis Richard, Philippe Dumat (viac)Obsahy(1)
Pierre je známou osobnosťou literárneho sveta. Žije pokojný rodinný život s manželkou a dcérou, až kým sa nezoznámi s krásnou mladou letuškou Nicole. Nejaký čas vedie dvojitý život, no jedného dňa jeho manželka objaví kompromitujúce fotografie a rozhodne sa k zúfalému činu. (STV)
Videá (1)
Recenzie (66)
7, 6, 5, 4, 3… čas utíká, změna nepřichází. Dokud se na dosah ruky neobjeví ONA, objekt iracionálního zájmu. Co teď? Jet dál po cestě, jejíž cíl se skví v dáli jako výhružné memento mori, nebo z ní sjet a riskovat tím všechno? Netradičně uhlazený, formálně střídmý Truffautův film o osudových rozhodnutích a osudové lásce, je na pohled nudně obyčejný, ve skutečnosti nadobyčejně chytrý. V druhém plánu se (tradičně) řeší respektovaní autoři románů, ale také úděl srdce poslouchajícího muže, nikoliv ženy (ta „pouze“ vyřkne závěrečný ortel). Jeden z nejsrozumitelnějších filmů o nevěře. I pokud neumíte slovo francouzsky. 75% Zajímavé komentáře: sud, jondzavid, sportovec ()
Cudzoložník vo vynikajúcom stvárnení Jeana Desaillyho bol taký presný a ľudský, až to nebolo príjemné. Jeden z najintenzívnejších zážitkov, aký som kedy v spoločnosti Truffautových hrdinov prežíval prerušil až triviálny, za vlasy značne pritiahnutý koniec... o ktorom som si vzápätí na prebale DVD prečítal, že bol inšpirovaný skutočnou udalosťou a pomohol režisérovi tento príbeh ukončiť. Skvelé... ()
Čiernobieleho Truffauta v dramatickej polohe mám omnoho radšej, než jeho neskoršie farebné príbehy o deťoch. La Peau douce je vynikajúcou romantickou drámou klasického strihu o ženatom autorovi a vydavateľovi, ktorý začne ľúbostný románik s mladou letuškou, a ako to už býva, neskončí to dobre. Do vysokého nadpriemeru okrem inteligentného scenára posúvajú film aj výborná herecká ústredná trojica Desailly, Dórleac a Ceccaldi. ()
Nebýt skutečně precizní režie a výborné hudby, doprovázející celý snímek, byla by pro mne tato trojúhelníková hra celkem nezáživná. On+Ona-Ona. Kýčovitá rovnice, jejímiž činiteli bývají v základě jen přírodní pudy, může někdy vyústit tak překvapivě, že se o tom natočí film. I tímto faktem u mne snímek lehce ztrácí, ale celkový dojem a zpracování velmi rád ocením. ()
Tak tak to opravdu chodí. Naprosto uvěřitelné drama o manželské nevěře, která začíná jako nevinná hříčka a přeroste v tragedii. Člověk si připadá, jako by sledoval přímý přenos ze života, což by mělo být vlastně nezajímavé, ale přitom je zvědavý na každou další sekvenci. Pětačtyřicet let staré, černobílé, ale jako točené dnes. ()
Reklama