Americká noc

Kouzelně komplexní reflexe hořkosladce prokletého života tvůrců a spolutvůrců, se všemi paradoxy, tragédiemi, ústupky, zmařenostmi, sebeobětováním, míjením - a osudovou fascinací a zaujetím v procesu zrodu díla, jež všechny nevyhnutně pudí to přestoproto podstupovat zas a znovu. *** Pomalý rozjezd je v řádu železné logiky tvůrčího procesu, dynamika, oddanost, semknutost i kreativita, stejně jako napětí, se na všech souběžných frontách uhrančivě stupňují s blížícím se termínem dokončení a bobtnajícím rozpočtem. A pak je konec - *** Nenadála bych se, o kolik silnější bude celkový prožitek, když projekci nostalgičtější a ponornější Americké noci tematicky doplníte Trhákem, který se trefuje do stejného černého, jen mnohem ironičtěji broušenými, bleskurychle létajícími šípy - ta doplňující se dvojkombinace přináší vrcholnou slast. *** Na B12 s O., Lí, J., Š. a Bí. *~ (15.12.2023)

Veskrze sympatické přiblížení zákulisí natáčení jednoho filmu, složitých vztahů mezi herci a jejich rozmanitě se proplétající životní osudy. Až jsem dostala chuť také si vyzkoušet jaké to je, stresovat se, že zapomenu text, hemžit se spolu s ostatními na place, být součástí té "velké filmové rodiny" - no třeba někdy, jednou, možná... (22.12.2006)

Psát střízlivě o snímku, který představuje jednu z mých největších osobních filmových lásek, pro mě není jednoduché. Rozhodně jde o překrásný „film o filmu“, ve kterém Truffaut vzdal poctu nejen filmařům, hercům a všem lidem ve štábu, ale i filmovému umění samotnému. Jeho snímek je dechberoucí sondou do života během natáčení, kde se příběhy filmových postav prolínají s reálnými hrdiny. Sám Truffaut si zahrál režiséra a některé scény mají takřka autobiografický nádech (například nádherná sekvence, kdy za hudby Georgese Delerua vytahuje z poštovního balíku knihy o filmu, nebo když přesvědčuje Alphonse, že film je víc než život). Říká se, že Truffaut je ve svých filmech přítomen a reflektoval do nich všechno to, co o sobě nebyl schopen říci ve skutečnosti (byl plachý, bavil se jen o filmu a knihách). Americká noc možná není jeho nejosobnější film, ale dokáže být lyricky zamilovaná (vážnou hudbou podkreslené scény natáčení), hořce posmutnělá (Severinina nekonečná scéna), poeticky zábavná (kočka a mléko), romanticky bláznivá (Alphonsova milostná vzplanutí), ale hlavně až do morku celuloidu lidská, uhrančivá a skutečná. (18.10.2004)

V oskarovém La Nuit américaine se dozvíme, jak filmování funguje, jaké jsou příjemné i obtížné momenty a jak kino vytváří iluze. Truffaut je režisérem za kamerou i před kamerou a vykreslil tu obraz režiséra, který se jako matka stará o své filmové hvězdy, který je psychologem zabývajícím se jejich problémy a na place tvrdě pracuje a realizuje své představy._____Název filmu Americká noc je označení pro technický trik, kdy se za pomoci filtru denní nahrávky mění na noční. Zajímavý pohled je na herce, kteří jsou trochu jako malé děti a mají problém rozlišit mezi filmem a reálným světem a kteří své pocity snáze zahrají ve filmu, než že by je dokázali v reálném světě skutečně prožít._____ Magický dojem umocňují lyrické sekvence s podkresem klasické hudby. Jen málo filmů se povede tak, že jsou bezchybné, naprosto dokonalé. Řekl bych, že toto je jeden z nich. Něco jako Melvillova Armáda stínů nebo Wilderovo Some Like It Hot. Tady navíc autor přenáší na diváka své nadšení pro film. . Produkce: Les Films du Carrosse (12.06.2017)

NE film, DÍLO tak strhujjící, plynulé a krasné, že vám v žádném případě nedovolí odtrhnout oči. Francois Truffaut si splnil svůj sen a ukázal nám, jak všechen ten kolos vypadá, jak těžký a stresující je režisérův den a dovolil nám blíže nahlédnout pod pokličku. Francois Truffaut miluje film, rozumí filmu a dokáže ho prezentovat na zajímavé úrovni. Americká noc budiž důkazem. Quote:Natáčení filmu probíhá jako cesta dostavníku na divokém západě. Začíná jako krásný výlet a najednou se neví, jestli se dojede do cíle. (19.03.2006)