Uličníci

Minipoviedka o ranných láskach a veku dávno stratenom vo víre času. Vo farbe to má ešte len tú správnu romantickú atmosféru. Bezstarostnosť, chlapčenské zábavky a vizuálna poézia o kráse vysneného ženského ideálu (nenadarmo pripomína Bernadette optikou detí princeznú a jej priateľ draka, ktorý im stojí v ceste). 80% (05.12.2014)

Stejně jako jsem nepochopil tzv. genialitu českých Pánů kluků, není mi moc při chuti ani tento vysoce hodnocený krátkometrážní snímek. Na Truffauta opravdu hodně slabé, naštěstí již za dva roky přišel jeho excelentní celovečerní debut, který na podobnou problematiku pohlíží k mé spokojenosti z opačného úhlu pohledu. (21.05.2010)

Film je sice oslava mládí a lásky, ale dovolím si tvrdit, že krom scény, kdy jsou kluci v amfiteatru a střílejí po sobě (a následně padají k zemi), film nenabízí naprosto nic zajímavého. Je to sice příjemné zamyšlení nad dětským nepochopením principů dospělého světa, ale zpracování se pohybuje někde na pomezí českého bylo nás pět a domácího videa... I když je to Truffaut, tak nedokážu dát víc :-( (17.10.2004)

Své dětské bohyně jsem nikdy s nikým nesdílel. U tohoto filmu jsem si uvědomil, jak specifický a v určitém smyslu perfektní je dětský pohled na svět. Schopnost idealizovat se blíží právě stavu zamilování. Truffaut to nejspíš věděl, stejně tak, že ideály životní i milostné lze v dospělosti tvořit pomocí filmů. Fotografie mi nikdy nenahradí vzpomínku, většinou ji zdeformuje, zničí. Obraz, báseň, film však nikoliv. (16.12.2011)

Panu režiséru nebylo v té době ještě ani třicet a už vytvořil tak nostalgický film. Však i zde jsou všechny scény zality sluncem, jak už idealizované vzpomínky z dětství bývají. A to období dětství, kdy kluci pocítí první záškuby toho toužení, co svědí jak uhry pod mýdlem (Kainar), vystihl skvěle. Ta nálada přebije i technické nedostatky filmu. (17.01.2016)