Uličníci

Stejně jako jsem nepochopil tzv. genialitu českých Pánů kluků, není mi moc při chuti ani tento vysoce hodnocený krátkometrážní snímek. Na Truffauta opravdu hodně slabé, naštěstí již za dva roky přišel jeho excelentní celovečerní debut, který na podobnou problematiku pohlíží k mé spokojenosti z opačného úhlu pohledu. (21.05.2010)

Bezstarostné, prosluněné dětství. Nevinné klukovské lumpárny a dovádění, ale i krutost z nepochopení. Krásná a navždy nedosažitelná Bernadette. Vzpomínka na její vlající sukně. Na kolo opřené o strom. Na jejího tajemného milence a tenisový míček. Konejšivá příchuť uplynulého léta, prázdnin, času svobody a vzrušení. Pokropený kropič. Společné jízdy na kole. Dlouhé procházky. Držení se za ruce. Polibek v kině. Něžnosti v přírodě. Sladkost i hořkost. Radost i jemný smutek. Vzdálené i blízké. Jean Vigo i Jean Renoir. Takoví jsou Uličníci, takový je film-život. (13.01.2011)

Uličníci jsou nejpoetičtějším Truffautovým filmovým výtvorem, jeho charakteristický vyprávěcí styl potřeboval nabrat zkušenosti. Uličníci jsou jeho počátkem a forma zpracování se již zaměřuje na zachycení intimní nálady. Vložené symboly nevyčnívají, ani nenarušují poetické prostředí prosluněného letního času. Středem zájmu je Bernadette (půvabná Bernadette Lafont), bezstarostná mladá místní kráska v romantickém opojení života. Doplněním zájmu je Gérard (příjemný Gérard Blain), mladý tělocvikář, zdatný horolezec a vášnivý milenec. Pozorovaní zprostředkovává pětice nezbedných kamarádů ze školních lavic (Alain Baldy, Robert Bulle, Henri Demaegdt, Dimitri Moretti a Daniel Ricaulx), škodolibí ve svých dětských hrách a neuvědomělé celoplošné zamilovanosti přirozené krásy. Klukovské rozdychtění se nepopírá. Sluneční svit doprovází hlas vypravěče (Michel François). Uličníci jsou slušivým počinem z počátku filmařské kariéry slavného a obdivovaného muže. Příjemně osvěžující poetismus! (30.04.2018)

Své dětské bohyně jsem nikdy s nikým nesdílel. U tohoto filmu jsem si uvědomil, jak specifický a v určitém smyslu perfektní je dětský pohled na svět. Schopnost idealizovat se blíží právě stavu zamilování. Truffaut to nejspíš věděl, stejně tak, že ideály životní i milostné lze v dospělosti tvořit pomocí filmů. Fotografie mi nikdy nenahradí vzpomínku, většinou ji zdeformuje, zničí. Obraz, báseň, film však nikoliv. (16.12.2011)

Minipoviedka o ranných láskach a veku dávno stratenom vo víre času. Vo farbe to má ešte len tú správnu romantickú atmosféru. Bezstarostnosť, chlapčenské zábavky a vizuálna poézia o kráse vysneného ženského ideálu (nenadarmo pripomína Bernadette optikou detí princeznú a jej priateľ draka, ktorý im stojí v ceste). 80% (05.12.2014)